nepokrytý *oděvem, obnažený, neoblečený (viz též *gymnosofisté, *naturismus, *nudismus). Například z prostředí starověkého *Předního východu jsou známy doklady, že při některých *obřadech v *chrámu musil být *kněz nahý, jmenovitě v *Mezopotámii. Také kněžka, která hrála při výroční slavnosti bohyni Ištaru (*Inanna), když byl dramaticky předváděn její sestup do *podsvětí, postupně – jako Ištar v báji – odkládala části svého oděvu. Psychologicky lze dobře pochopit, že obnažení je obrazem sebevydání a sebevystavení druhému, kdežto zahalení naopak vyjadřuje odstup a vzdálenost. Člověk se rodí nahý a bezbranný, vydaný zcela svému okolí. Tam, kde svou vydanost a sebeodevzdání vyjadřuje, činí to často obnažením, a to nejen v oblasti *sexu, nýbrž i v oblasti náboženské. Před božským zrakem nelze nic ukrýt, člověk je před ním jakoby obnažený a tím vydán *bohu na *milost a nemilost. To je patrně jádrem kněžské nahoty. Není doložena všude, například v *Izraeli, zřejmě v polemice proti magicky pojaté *sexualitě u jeho sousedů, bylo obnažení v rámci kultu výslovně zakázáno (Ex 28,40–43). Naopak obnažení bylo součástí ponížení a trestu za provinění, jmenovitě za *cizoložství (Ez 16,37). Svlečení oděvu, obnažení, může být také obrazem či náznakem „svlečení těla“ a tedy smrti, srovnej Jb 1,21: Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. (Jan Heller).