japonský filozof; zakladatel //jómeigaku//, japonské větve subjektivně idealistické školy čínského konfuciánského filozofa <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Wang Jang-ming')">*Wang Jang-minga</span> (1472–1528). Narodil se v&nbsp;rodině rolníka, ale od svých devíti let byl vychováván u&nbsp;svého dědy, bývalého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('samuraj')">*samuraje</span> ve službách knížete z&nbsp;Ijo (dnes prefektura Ehime) na ostrově Šikoku. Po krátké službě u&nbsp;feudálního pána v&nbsp;Ózu poblíž Macujamy se v&nbsp;26 letech vrátil zpět do Ómi, aby pečoval o&nbsp;nemocnou matku. Zde si také otevřel soukromou školu, v&nbsp;níž přednášel nejprve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ču Si')">*Ču Siův</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('neokonfucianismus')">*neokonfucianismus</span>, později však především myšlenky Wang Jang-minga.$S <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konfucianismus')">*konfucianismem</span> se Tódžu seznámil již v&nbsp;době svého pobytu v&nbsp;Ózu a&nbsp;pustil se do intenzivního studia <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čtyři posvátné knihy')">*Čtyř klasických knih</span> (čínsky: //S’-šu//), které tvořily základ konfuciánského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kánon')">*kánonu</span> – //Ta-süe// (Velké učení), //Čung-jung// (Doktrína středu), //Lun-jü// (Hovory Konfuciovy) a&nbsp;//Meng-c’// (Mencius). Podrobně studoval i&nbsp;neokonfuciánské spisy, zejména pak Knihu synovské oddanosti //(Siao-ťing)//. Přestože byl stejnou měrou oddán jak <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Konfucius')">*Konfuciovi</span> (asi 551–497 př. n. l.), tak Ču Simu (1130–1200), od svých třiceti let se postupně odkláněl od racionalistické pozice školy Čcheng-Ču směrem k&nbsp;mystické, až teistické interpretaci konfucianismu, pro které nacházel oporu v&nbsp;„pěti kanonických knihách“ a&nbsp;v&nbsp;textech Wang Jang-minga.$Podle Ču Siho pramení princip všech věcí //(li)// z&nbsp;objektivního nadčasového Nejvyššího nejzazšího (//tchaj-ťi//, japonsky: //taikjoku//), zatímco podle Wanga Jang-minga //li// existuje //a&nbsp;priori// v&nbsp;mysli <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('člověk')">*člověka</span>, a&nbsp;lze to tedy intuitivně poznat. Aby byl člověk schopen morálního jednání, jinými slovy aby žil ctnostným životem, musí sledovat přikázání vlastního svědomí, které Wang Jang-ming nazývá „vrozenými poznáním“ (//liang-č’//, japonsky: //rjóči//). Tódžu rozlišoval mezi myslí, jež vnímá okolní svět, a&nbsp;svědomím, které je naší „vnitřní“ myslí. Vlastní svědomí neboli vrozené poznání je nehmotná transcendentní kategorie identická se všemi lidskými <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ctnost')">*ctnostmi</span>. Necháme-li tedy svědomí, aby vedlo naši mysl, a&nbsp;nedopustíme-li, aby ji ovládly lidské touhy a&nbsp;žádosti, staneme se upřímnými a&nbsp;ctnostnými. Jelikož vrozené poznání je vlastní všem lidem, všichni bez rozdílu – muži i&nbsp;ženy, urození i&nbsp;nízcí – mají stejnou naději stát se ctnostnými. V&nbsp;tomto smyslu je Tódžu považován za jednoho z&nbsp;prvních stoupenců teorie rovnosti lidí.$Vrozené poznání je zároveň kategorií, jejímž prostřednictvím se člověk pojí s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('univerzum')">*univerzem</span>, přičemž základním <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('princip')">*principem</span>, kterým se toto univerzum řídí, je synovská oddanost //(kó)//. Ta má v&nbsp;Tódžuově pojetí rozměr nejen osobní, ale i&nbsp;kosmický, je to osobní i&nbsp;kosmická ctnost, která je osou veškerých mezilidských vztahů a&nbsp;udržuje přirozený řád v&nbsp;rovnováze.$Logickým závěrem Tódžóova myšlenkového systému je důraz na jednotu myšlení a&nbsp;jednání, neboť jednou poznaná a&nbsp;pochopená ctnost musí být uvedena do praxe. Jeho filozofie tedy zakládala nový aktivní přístup k&nbsp;životu a&nbsp;ovlivnila mnoho významných myslitelů a&nbsp;politických představitelů období <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tokugawa')">*Tokugawa</span>. Tódžu byl již ve své době obdivován pro svůj příkladný ctnostný život, smysl pro sebekázeň a&nbsp;usilovné studium, o&nbsp;čemž svědčí i&nbsp;přezdívka „Mudrc z&nbsp;Ómi“ //(Ómi seidžin)//, kterou byl často titulován. K&nbsp;jeho nejznámějším dílům patří //Okina mondó// (Rozpravy starého muže, 1640) a&nbsp;//Kókjó keimó //(Poučení z&nbsp;Knihy synovské oddanosti). Ve své škole vychoval celou řadu vynikajících učenců, z&nbsp;nichž největší věhlas získal Kumazawa Banzan. Z&nbsp;jeho myšlenek však čerpali také Arai Hakuseki, Dazai Šundai či Sakuma Šózan a&nbsp;k&nbsp;jeho odkazu se hlásili i&nbsp;stoupenci procísařsky orientovaných skupin <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('samuraj')">*samurajstva</span> na konci období Tokugawa. (Jan Sýkora)