japonská sociální antropoložka; emeritní profesorka Tokijské univerzity, nositelka japonského Řádu kultury (//bunka kunšó//, 2001). V&nbsp;roce 1952 absolvovala jako jedna z&nbsp;prvních žen Tokijskou univerzitu a&nbsp;v&nbsp;roce 1970 byla na své alma mater jmenována historicky první profesorkou v&nbsp;oboru východních kultur.$Její profesní zájem se zaměřuje na komparativní studium sociálních struktur jednotlivých asijských společností, zejména Číny, Indie, Japonska a&nbsp;Tibetu. V&nbsp;roce 1967 publikovala svoji nejznámější knihu //Tate šakai no ningen kankei: Tan’icu šakai no riron// (Mezilidské vztahy ve vertikálně orientované společnosti: Teorie homogenní společnosti; anglicky pod názvem //Japanese Society//, 1970). Svoji teorii vertikálních organizačních struktur pak později rozpracovala i&nbsp;na další asijské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*země</span> a&nbsp;výsledky svého studia publikovala v&nbsp;knize //Šakai džinruigaku: Adžia šošakai no kósacu// (Sociální antropologie: Úvahy o&nbsp;asijských zemích, 1987). Své původní vzdělání v&nbsp;oblasti asijských dějin zhodnotila jako spoluautorka knihy //Tokugawa Japan: The Social and Economic Antecedents of Modern Japan// (1990, společně se Šinzaburóem Óišim). (Jan Sýkora)