ruiny kamenného města a archeologická lokalita, rozkládající se na korálových útesech ostrůvku Temuen (Temwen) podél jihovýchodního pobřeží ostrova Ponape (Pohnpei) v oblasti *Mikronésie. Umělé souostroví na více než 18 km² je tvořeno 92 umělými ostrovy, oddělenými vodními kanály, jež sloužily jako dopravní tepny. Právě z tohoto důvodu bývá Nan Madol označován jako „mikronéské Benátky“. Město tvoří západní část zvaná Madol Pah (34 ostrovů) a východní část zvaná Madol Powe (58 ostrovů). Stavby jsou vybudovány z hranolů *čediče o délce 2–8 m nebo klád zpravidla ve formě šestihranů, kladených napříč přes sebe. Pro každou stavbu musel být v moři vybudován umělý obdélníkový ostrov, ohraničený dlouhými čedičovými balvany a vyplněný korálovou drtí. Stavební materiál, jehož transport zůstává doposud neobjasněn, byl patrně vytěžen na ostrově Ponape. Podle *radiokarbonové metody probíhala výstavba *megalitického komplexu již v průběhu 13. století. Za relevantní období postupného vzniku a rozvoje města lze považovat 12.–15. století. Na základě domorodých legend je za zakladatele označována saudeleurská *dynastie, jejíž vláda na Ponape je kladena do roku 1450. Nan Madol je obvykle označován za obřadní, politické a rezidenční centrum této dynastie, navzdory doposud neznámému účelu mnoha staveb. Město představuje pro místní domorodce posvátný a tabuizovaný prostor. Až do současnosti jsou veškeré výzkumné záměry limitovány ze strany místního krále //(nanmwarki)//, v jehož majetku se Nan Madol nachází.$Nan Madol objevil v roce 1595 portugalský mořeplavec ve španělských službách Pedro Fernández de Quirós (1563–1615)//.// Irský cestovatel James F. O’Connell (1808–1854) pobýval na Ponape v letech 1828–1833. Během svého pobytu navštívil také areál kamenného města Nan Madol, jehož architektonický popis uveřejnil v publikaci //A Residence of Eleven Years in New Holland and the Caroline Islands// (Jedenáctiletý pobyt v Novém Holandsku a Karolininých ostrovech, 1836). Venezuelský cestovatel Francisco Michelena y Rojas (1801–1872) zavítal na ostrov Ponape v roce 1841 a uvedl Nan Madol ve své knize //Viajes científicos// //en todo el mundo, desde 1822 hasta 1842// (Vědecká cesta po celém světě, v letech 1822 až 1842, 1843). Podrobnější popis Nan Madolu podal americký misionář Ephraim Weston Clark (1799–1878) v článku //Remarkable Ruins on Ascension //(Objev pozoruhodných ruin, 1852). V roce 1852 americký protestantský misionář Luther Halsey Gulick (1828–1891) věnoval Nan Madolu článek //The Ruins on Ponape or Ascension Island of the Pacific Ocean// (Ruiny na Ponape aneb objev ostrova v Pacifiku, 1857). V roce 1873 popsal tuto unikátní lokalitu polský etnograf a přírodovědec Jan Stanislaw *Kubary (1846–1896) v článku //Die Ruinen von Nan Matal auf der Insel Ponape// (Ruiny Nan Matalu [Nan Madolu] na ostrově Ponape, 1874). Kubary sestavil také situační plán uměle vytvořených ostrůvků a detailní skici na nich postavených čedičových staveb. Ve výzkumu Nan Madolu pokračoval v roce 1896 britský archeolog Frederick William Christian (1867–1934). Výsledky studia této lokality uveřejnil v publikaci //The Caroline Islands: Travel in the Sea of the Little Lands// (Karolíniny ostrovy: Cesta v moři malých zemí, 1899), která kromě jiného obsahuje plán 60 z 92 uměle vytvořených ostrovů. K mystice a archeologickým mýtům spjatým s kamenným městem Nan Madol přispěl německý guvernér Victor Berg (1861–1907), jenž působil na ostrově Ponape v letech 1901–1907. Navzdory varování domorodců, kteří jej upozornili na rizika vykopávek ve městě pro ně posvátném, otevřel zde *hrobku a krátce poté zemřel na následky neznámé choroby. V roce 1910 pokračoval ve výzkumu Nan Madolu německý etnograf Paul Hambruch (1882–1933), autor popisu jednotlivých ostrovů ve třísvazkovém díle //Ponape //(Ponape, 1936). Tato práce vznikla v rámci rozsáhlého vědecko-výzkumného projektu – Velké hamburské expedice do jižních moří (Großen Hamburger Südsee-Expedition), který se uskutečnil v letech 1908–1910. V první polovině 20. století byla oblast Mikronésie, tedy i Nan Madol, pod japonskou mandátní správou. Přestože zde japonští vědci nerealizovali žádné zásadní výzkumy, údajně zjistili na základě vyzdvihnutých kosterních pozůstatků některé fyzické odlišnosti Saudelerů oproti ostatním obyvatelům mikronéských ostrovů. Předmětem zájmu amerických vědců se Nan Madol stal ve druhé polovině 20. století. Například na přelomu 70. a 80. let zde americký archeolog a kulturní antropolog J. Stephen Athens realizoval výzkumy, jejichž výsledky publikoval v článcích //Nan Madol: Ponape’s Spectacular Ruins// (Nan Madol: Velkolepé ruiny na Ponape, 1980) a //The Megalithic Ruins of Nan Madol //(Megalitické ruiny Nan Madolu, 1983). Americký archeolog a kulturní antropolog William Stanley Ayres prezentoval své výzkumy v článcích //Archaeology at Nan Madol, Ponape //(Archeologie Nan Madolu, Ponape, 1983) nebo //Mystery Islets of Micronesia in Archaeology// (Tajemné ostrovy Mikronésie v archeologii, 1990). Z českých badatelů navštívil Nan Madol cestovatel a etnograf Miloslav *Stingl (narozen 1930) a věnoval mu pozornost v publikaci //Neznámou Mikronésií// (1976).$V současné době není Nan Madol pouze unikátní archeologickou lokalitou, ale ve stále větší míře také velkou inspirací snílků, fantastů a literárních umělců. Není náhodou, že Nan Madol navštívil švýcarský spisovatel a „záhadolog“ Erich Anton Paul von *Däniken (narozen 1935), který toto místo v publikaci //Aussaat und Kosmos// (Setba a vesmír, 1972, česky: //Setba z vesmíru//, 1993) učinil součástí svých proslulých spekulací na téma *mimozemských civilizací (srov. *hypotéza, archeoastronautická). Nan Madol pronikl také do fantasy románu //The Moon Pool// (Měsíční jezírko, 1919) amerického spisovatele a cestovatele Abrahama Merritta (1884–1943). Merritt využil svou znalost místních legend o tunelech a zatopených kanálech, jež spojují jednotlivé ostrovy, při zpracování sugestivního příběhu, v němž byli návštěvníci ostrova odvlečeni do podzemí Nan Madolu. Jejich únosci byli tajemní obyvatelé Měsíčního jezírka (dnešní jezírko Lenkai) na ostrově Darong. Řadu lidí fascinuje také technologická stránka vzniku tohoto města, spjatá s budováním umělých ostrovů a transportem kamenných kvádrů. Mezi vysvětlení patřící do světa snů a fantazií patří například hypotézy, podle nichž stavitelé města používali technologii umožňující „levitaci kamenů“. Navzdory všem spekulacím spjatým s Nan Madolem je evidentní, že se jedná o ojedinělou ukázku lidské tvořivosti, a k jejímu objasnění bude nezbytné uskutečnit zásadní archeologický a antropologický výzkum této lokality s využitím poznatků a metod *podmořské archeologie. (Barbora Půtová)