sumersky, výklad jména nejasný; Su’én, Su’ín, Sín, akkadsky; Nannáru, akkadsky „nebeské světlo“. V sumersko-akkadské *mytologii měsíční *bůh. Jedním z jeho přízvisek je Ašimbabbar, sumersky, Namrasít, akkadsky „zářícího východu“. Sumerská i akkadská forma jeho jména je doložena již v seznamu bohů z Fáry (26. století př. n. l.) a snad i v archaických textech z *Uruku (29. století př. n. l.). Byl považován za syna boha *Enlila a bohyně *Ninlily. Jeho manželkou byla bohyně Ningal, jeho synem bůh *Utu/Šamaš a bůh Numušda, jeho dcerou byla *Inanna/Ištar. Jeho hlavním kultovním střediskem bylo *město *Ur s *chrámem Ekišnugal, v severní *Mezopotámii byl uctíván ve městě *Charránu (dnešní Harrán/Altinbaşak). Zde byl též uctíván jako jeho syn bůh světla a ohně Nusku. *Kult měsíčního boha se v Charránu udržel až do arabského období. Akkadský Sín byl uctíván, podobně jako Šamaš, jako božský dárce věštby a božský soudce; uctíván rovněž jako určovatel *času. Symbolem Nanny/Sína byl vodorovně ležící měsíční srpek, který byl asociován s představou loďky a býčích rohů. Jeho posvátným číslem bylo 30 (přibližný počet dnů synodického měsíce).$Se jménem boha Nanny/Sína jsou spjaty následující *mýty: 1) Sumerský mýtus o Nannově cestě do *Nippuru. Bůh Nanna se vydal z Uru k Enlilovi do Nippuru, aby si od něho vyžádal dar hojnosti a plodnosti pro své město a *zemi a pro jejího vládce dlouhý život. Mýtus je odrazem poměrů v době III. dynastie z Uru (21. století př. n. l.), kdy vedle Uru jako hlavního města sjednocené sumerské říše a střediska kultu boha Nanny přetrvával i vliv Nippuru (Enlilova města) jako hlavního kultovního centra *Sumeru. Mýtus dochován ve starobabylonských opisech. Kromě toho jsou známy dva sumerské texty, v nichž Nanna během své návštěvy u Enlila v Nippuru intervenuje za *krále *Šulgiho z Uru a Sín-iddinama z *Larsy. 2) Mýtus tvořící úvod k dvojjazyčnému sumersko-akkadsklému *rituálu proti zatmění *Měsíce, jenž patří do sbírky zaklínání zvané Zlí démoni Utukku. Sín, Šamaš a Ištar se pokoušejí na Enlilův podnět přimět *Ana, aby se s nimi rozdělil o vládu nad světem. An však vysílá zlé Sedmibožstvo (*Sebettu), které způsobí Sínovo zatmění. Tehdy Ištar přechází na stranu boha Ana a pomýšlí na vládu nad nebesy. Enlil, chtěje Sínoví pomoci, vysílá svého posla Nuskua k bohu *Enkimu/Eovi, ten opět zpravuje svého syna Asalluchiho/Marduka. Konec mýtu známého z opisů z *Aššurbanipalovy knihovny v *Ninive (7. století př. n. l.) se nedochoval. Zřejmě vyprávěl o Enkiho/Eově zásahu a Sínově vysvobození. 3) Dále se dochovaly fragmenty akkadského mýtu o bohu Sínovi a jeho milované krávě, který tvoří součást rituálu majícího zajistit hladký průběh porodu, a 4) značně fragmentární starobabylonský mytologický text o Sínově zrození, mládí a jeho námluvách bohyně Ningaly. (Jiří Prosecký)