historické období v Japonsku v letech 710–784, kdy starověký japonský centralizovaný stát, jehož model byl přejat ze sousední Číny, dosáhl hranic možností svého rozvoje. Charakteristickým rysem bylo přejímání kontinentálních kulturních vlivů, které na japonské ostrovy pronikaly zejména s šířením *buddhismu. Rozvíjela se sakrální *architektura, *sochařství a *malířství, objevily se i první písemné památky (*kroniky a *poezie).$Důsledkem kulturního vývoje byl kromě jiného vznik národního *vědomí v úzkém kruhu dvorské *aristokracie. Nekontrolovatelný vliv buddhistického *kléru na *císaře, respektive císařovny nakonec vedl k dalšímu přestěhování dvora do *města *Heiankjó. (Viz též *civilizace, japonská.) (Helena Honcoopová)