jeden z&nbsp;ústředních principů novověké mechanistické přírodovědy a&nbsp;filozofie. Obvykle se dává do vztahu ke Gottfriedu Wilhelmu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Leibniz, Gottfried Wilhelm von')">*Leibnizovi</span> a&nbsp;k&nbsp;jeho formulaci principu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hypotéza kontinua')">*kontinuity</span> aplikovaného na přírodní filozofii. Sama formule je ale historicky starší, poprvé ji použil patrně francouzský učenec Jacques Tissot v&nbsp;díle //Discours véritable de la vie, mort et des os du géant Theutobocus// (Pravdivé rozpravy o&nbsp;životě, smrti a&nbsp;kostech obra Teutoboka, Lyon 1613), a&nbsp;to v&nbsp;podobě //„natura in operationibus suis non facit saltum“// (příroda ve svých činnostech nedělá skoky). Gradualistický kontext, zdůrazněný v&nbsp;leibnizovském a&nbsp;kantovském myšlení, je snadno pozorovatelný již u&nbsp;Tissota. Nezměnil se ani u&nbsp;dalších autorů, kteří jím vyjadřovali odpor k&nbsp;revolučnímu skokovému pojetí vývoje přírody a&nbsp;trvali na roli <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kauzalita')">*kauzality</span>, například Carl von <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Linné, Carl von')">*Linné</span> nebo Charles <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Darwin, Charles Robert')">*Darwin</span>. (Břetislav Horyna)