na základě klasické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ekonomie')">*ekonomie</span> 18. a&nbsp;19. století představuje mezinárodní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('směna')">*směnu</span> zboží, která se realizovala ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stát')">*státem</span> stanovených mezích (jako ochranná cla, vývozní a&nbsp;dovozní zákazy a&nbsp;omezení); volný obchod vycházel z&nbsp;hospodářského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('liberalismus')">*liberalismu</span> a&nbsp;znamenal odvrat od <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('protekcionismus')">*protekcionismu</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('merkantilismus')">*merkantilismu</span>. V&nbsp;čele tohoto <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hnutí')">*hnutí</span> stála v&nbsp;polovině 19. století Velká Británie, pak také Německý celní spolek a&nbsp;jiné státy usilující o&nbsp;odbourání protekcionistických bariér obchodu ve prospěch neomezené výměny zboží. V&nbsp;důsledku světových hospodářských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('krize')">*krizí</span> (od roku 1873) se význam volného obchodu omezoval. To způsobilo obrat k&nbsp;ochranným clům (Německo 1879, Francie 1892). Pouze Velká Británie, která v&nbsp;Britském společenství národů měla zajištěné trhy, zůstala až do 20. století volnému obchodu věrná. Po <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka, druhá světová')">*druhé světové válce</span> byl pokus různými hospodářskými sdruženími (například Evropským hospodářským společenstvím) a&nbsp;dohodami o&nbsp;volném obchodu jej alespoň v&nbsp;regionálním měřítku oživit (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čapka, František')">František Čapka</span>)