činnost směřující k uspokojení potřeby surovin a produktů, které se v daném *regionu nevyskytují, *směnou s místem jejich hojného výskytu nebo vzniku či výroby za vlastní nadbytečné zdroje. Z počáteční fáze prosté výměny užitných hodnot se v průběhu historie vyvinul ve svébytný článek společenské dělby práce poté, když se vyčlenila specializovaná pracovní odvětví, *řemesla, a část jejich produkce počala být zhotovována pro trh jako zboží určené ke *koupi za vytvářející se všeobecně uznávaný směnný ekvivalent (*platidlo). Rozdělování hmotných statků, které předpokládáme uvnitř pravěkých *společenství, přetrvávalo v podobě centrálně řízené *redistribuce hluboko do doby raných státních útvarů, takže uvnitř jednotlivých společenských celků se obchod ještě ve 3. tisíciletí př. n. l. uplatnil jen omezeně. Fungoval především vně těchto celků, respektive mezi nimi, jako dálkový obchod – překonávající po etapách často velkou vzdálenost – a vyrovnával tak rozdíly mezi regiony v dostupnosti potravin, surovin, v různých tradicích, zkušenostech, zručnosti. Veden z centra, z velkých *chrámových hospodářství a postupem doby stále výrazněji *palácových hospodářství, se soustředil na městská střediska, v nich pak převážně na potřeby vyšších vrstev; *vesnice zůstávaly nadále samozásobitelské. Sumerské *městské státy, jejichž produkce v aluviální *Mezopotámii byla jednostranně orientovaná na *zemědělství a chov a navazující zpracovatelská řemesla, si všechny nezbytné suroviny opatřovaly prostřednictvím dálkového obchodu. Zatímco *tribut a kořist z válečných tažení přinášely potřebné statky jen z okolních oblastí a dočasně, dálkový obchod dlouhodobě přesahoval daleko za horizont sousedních území. Za sumerské *obilí, datle, sezamový *olej, bitumen, *vlnu, *textilie, *kůže, případně i dobytčata přinášel stavební i jiný užitkový *kámen a polodrahokamy (*lapis lazuli, *karneol), *dřevo, *měď, *cín, *zlato a *stříbro, mušle, *slonovinu, vonné esence. Velká část zboží plynula námořní cestou (přístav v *Uru, případně Gu’ba v městském státě *Lagaši) přes Perský záliv a tranzitní středisko na *Dilmunu z východních břehů Arabského poloostrova (*Magan; kámen, měď) a dále z povodí řeky Indu (*Meluchcha; slonovina, mušle, karneol, vonné esence); nepodstatná však nebyla ani obchodní spojení po pozemských *stezkách z východního Íránu, Afghánistánu, případně střední Asie. Kámen a především dřevo přicházely již ve 3. tisíciletí př. n. l. rovněž ze západu, z oblasti levantského pobřeží (cypřiš z *Libanonu, cedr z Amanu), případně *Malé Asie (též stříbro). Mechanismy, které obchod nesly, nejsou v klínopisných dokumentech podrobněji popsány (například správní vazba na významné *instituce *obchodních osad zůstává v raných fázích dosud zcela nejasná); z druhotných zpráv však lze dedukovat, že iniciativa vycházela z *chrámů a především palácových hospodářství, která pověřovala svého zvláštního zmocněnce, aby přebytky z hospodářské činnosti, naturálních odvodů a daní směnil za žádoucí komodity, případně prodal za stříbro a za ně získal suroviny, luxusní výrobky či lahůdky. Nezabýval se jednotlivými transakcemi sám, vysílal na cesty *obchodníky, kteří byli rovněž příslušníky palácového či chrámového hospodářství. I když nelze vyloučit, že v závěru 3. tisíciletí př. n. l. tito kupci a námořníci vedle svěřených úkolů obchodovali již i ve vlastním zájmu, privátní obchod se postupně rozvíjel teprve po rozpadu sumerských států a ústupu jejich kolektivních organizací.$V severní Mezopotámii, v *Asýrii, byl tento vývoj výraznější nebo snad spočíval na jiných tradicích, neboť rozsáhlý a efektivní obchod cínem a textiliemi, který *Aššuru zajišťoval maloasijské stříbro, byl veden soukromými asyrskými firmami kontrolovanými do značné míry nezávislou kupeckou organizací za minimální intervence státu (obchodní osady, *Káneš) již počátkem 2. tisíciletí př. n. l. Lze předpokládat, že na podobných základech operovaly též obchodní osady v *Babylonii. Jsou doloženy v *přístavech babylonských *měst na Eufratu (*Sippar, *Mari) i na řece Dijále v Ešnunně; soustředil se v nich největší objem obchodu s *kovy (mědí a cínem), dále pak syrským vínem, vonnými esencemi, barvivy, slonovinou. Babylonie nadále nabízela své tradiční produkty obilí, datle, sezamový olej, ryby, bitumen, vlnu a *tkaniny a rozšířila nabídku ve škále kožených výrobků (boty, *štíty, vaky a tašky, díly pro výstroj lodí, *vozů) a hrnčířských výrobků. V městech ležících na suchozemských stezkách se trh odbýval zřejmě u městských bran, případně ve vyhrazených ulicích, po způsobu současných orientálních bazarů. V přístavu či městských tržištích se dojednávaly obchody, odbývaly finanční transakce a patrně nabízelo i zboží k drobnému prodeji. Sféra detailního obchodu je ovšem spíše předmětem *spekulací: písemné kupní smlouvy (koupě) se uzavíraly spíše při prodeji nemovitostí, osob, případně dobytčat a *koní; doklady o koupi movitostí, a tím i obchodu v drobném máme k dispozici jen zcela výjimečně. Když koncem 1. čtvrtiny 2. tisíciletí př. n. l. ustal obchod s Dilmunem, v *Chammurapiho výbojích se zhroutila obchodní střediska v Ešnunně a v Mari a v přibližně stejné době ukončily svoji činnost asyrské emporie v Malé Asii, prameny se odmlčely. S odstupem zhruba sta let osvětlují zcela odlišnou scénu.$Dálkový obchod v 2. polovině 2. tisíciletí př. n. l. se stal královským monopolem a nebylo v něm mnoho místa pro privátní iniciativu. Odbýval se jako přímá výměna mezi panovnickými dvory, nadto výměna deklarovaná jako osobní, přátelské dary. To jí samozřejmě nebránilo, aby se orientovala na hodnotu zásilky a na dodržení odpovídajícího ekvivalentu; pokud zásilka nebyla shledána dostatečnou nebo kvalitní, následovaly ihned nezakryté stížnosti. Vedle běžných komodit obsahovaly babylonské dodávky množství lapisu lazuli, dalších polodrahokamů a koně, egyptské na oplátku pak zlato, slonovinu, dřevo. Zlato přicházelo z Egypta v takovém množství, že se v kassitské Babylonii stalo dočasně dokonce všeobecným měřítkem hodnot. „Dary“ doprovázeli královští poslové, případně *králem zvlášť pověření kupci, kteří s nimi putovali po nově otevřených suchozemských stezkách nejkratší cestou přes Tadmor a Palestinu do Egypta. Nová obchodní střediska vyrostla také v severní *Sýrii (*Ugarit, Alalach) a v Mezopotámii (*Babylon, znovu Nippur a *Sippar).$V 1. tisíciletí př. n. l. máme o obchodu velmi málo zpráv, i když se vznikem velkých říší zřejmě vzkvétal (množství luxusního zboží, slonovina z Egypta, indická *bavlna aj. v Mezopotámii). *Příčina tkví pravděpodobně v tom, že s přílivem *Aramejců se v každodenním životě stále více prosazovala *aramejština a písemnosti v tomto jazyce se zachycovaly na organický materiál podléhající snadno zkáze. Centrum obchodního podnikání a největší *zisky z něho se definitivně přesouvaly do Sýrie (karchemišská mina se stala uznávanou interregionální mírou [*míry a váhy]) a dále na levantské pobřeží. Foiničtí mořeplavci ovládli břehy Středozemního moře, založili své opěrné body až na pobřeží Atlantského oceánu, na cestě za vyhledávaným zbožím (cín) dosáhli Británie a z pověření *faraona Nekóa II. obepluli Afriku, odkud dováželi zlato, slonovinu, vzácná dřeva, esence; vyváželi víno, olivový olej, med, *fíky, purpurové tkaniny, šperky, stavěli lodě. Živý obchod předpokládáme v 1. tisíciletí př. n. l. nadále v novobabylonské a pozdně babylonské říši. Po Eufratu se do Sýrie dopravovaly datle a další zemědělské produkty, také ovšem *otroci, a dováželo se syrské *víno, barviva (zejména foinický purpur z *Týru), železo z Damašku, měď, egyptský kamenec. V Babylonu obchodovali foiničtí, židovští a řečtí kupci, vznikly tam i místní velké rodinné obchodní a bankovní firmy (Egibi) a kapitálová sdružení. Palác se obchodu účastnil prostřednictvím svého zmocněnce (za *Nabukadnezara II. jím byl Foiníčan Hanno).$Přestože v západní Malé Asii (*Lýdie) se v té době již razily *mince (*platidlo), v Babylonii zůstávalo platidlem *zlomkové stříbro. Zisk byl ovšem nadále ukládán do pozemků, stahován tedy z cirkulace, a tak poněkud brzděn rozvoj obchodního podnikání. *Retardaci napomáhala ostatně i rozsáhlá spotřeba luxusního zboží na královských dvorech a jejich *zvyk tezaurovat velké hodnoty v palácových pokladnicích. Přes tyto – danému systému a době imanentní – překážky, rozvoj obchodu ležel vládcům pozdně babylonské říše na srdci. Když *Peršané obsadili horské cesty a odřízli Babylonii na souši i na moři od přísunu z Arabského poloostrova a Indie, hledal Nabonid nové spojení. Přeložil sídlo do oázy Téma, aby se napojil na tzv. stezku s *kadidlem, po níž *karavany žádané indické zboží dopravovaly. Dostal se tak patrně do kolize s obchodními zájmy velkých chrámových i soukromých firem, a ty se proti němu s Peršany spojily.$Sjednocení celého *Předního východu v *perské říši vyžadovalo rozšíření výměny mezi jednotlivými oblastmi, vedlo k rozsáhlým přesunům zboží na značné vzdálenosti. Králové tento vývoj v zájmu upevnění *impéria podporovali: budovali síť silnic s nutným vybavením (*stezky), sjednotili na celém území míry a váhy, zavedli všude platné mince. V dálkovém obchodu v původním smyslu, tj. obchodu přesahujícím hranice vlastního *státu, si ovšem nadále ponechali rozhodující vliv. Množství luxusních předmětů, lahůdek a jiných žádaných potřeb získávali nyní formou tributu z podřízených satrapií. Citelně narostl počet obchodníků v drobném: víme, že existoval pouliční prodej pečiva, sladkostí, nacházíme samostatná pojmenování pro obchodníky se *solí, *pivem, *vínem, *keramikou. Zásobovali je buď přímo výrobci anebo velkoobchod.$K počátkům obchodu v *Malé Asii, která byla významnou zásobárnou kamene, dřeva, zejména však mědi, stříbra, olova, v omezené míře zlata a ve 2. tisíciletí př. n. l. též železa pro celý Přední východ a také Balkán (viz obchodní osady, stezky, karavana). Po sjednocení anatolských městských států v *chetitské říši a odchodu asyrských kupců, zprávy o obchodní aktivitě na dlouhou dobu zcela mizí. Zdá se, že nejde jen o náhodnou mezeru v pramenech, nýbrž o zásadní změnu v systému zásobování. Chetitská vrstva, která ovládla domácí obyvatelstvo, v dlouhodobém trendu rozšiřovala své panství vojenskými výboji, z nichž se vracela s bohatou kořistí a vazalskými závazky v podobě tributů, spočívajících v pevně stanovených platbách ve stříbře a případně dalších dodávkách. Vnitřní ekonomiku postavila na do značné míry samozásobitelských hospodářských jednotkách (chrámová hospodářství, královské statky), které vybavila pracovními silami, rekrutujícími se ze *zajatců a přesídlenců; jim jakož i ostatním osadám uložila *daně odváděné v kovech, vlně a naturáliích, z nichž pak formou redistribuce uspokojovala spotřebu. Obchod hrál v tomto systému zpočátku zcela podružnou roli a obchodníci v něm byli zahrnuti jen jako královští pověřenci. Teprve v závěru 3. čtvrtiny 2. tisíciletí př. n. l. lze pozorovat větší zájem koruny o jejich působení (záruky pro obchodní činnost, náhrady při oloupení, ochrana v *zákonech, ve smlouvách s Ugaritem, garance *imunity). V pramenech vystupují do popředí zejména kupci z Urá při středomořském pobřeží, kteří vedli obchod s Ugaritem (a patrně i jinými levantskými) a kyperskými středisky a rovněž s Egyptem, částečně organizovali *transport tributu a převzali též *dopravu dodávek obilí, jimiž na přelomu 13. a 12. století př. n. l. přišel na pomoc Egypt hroutící se chetitské říši. Po jejím rozpadu na drobné pozdně chetitské státy na dlouhou dobu umlkly jakékoli prameny. (Jana Součková)