kdo provozuje obchodování. V sumerských *státech ve 3. tisíciletí př. n. l. příslušník palácové nebo chrámové *správy, pověřený *směnou naturálních produktů a výrobků chrámových či palácových dílen za nezbytné suroviny, produkty, výrobky, které z vlastního *hospodářství nebyly k dispozici. Ve 3. tisíciletí př. n. l. náklady na živobytí pokrýval – tak jako ostatní příslušníci dané hospodářské jednotky – podle svého postavení z přídělů základních potřeb, případně *údělu půdy. Ve velkých hospodářstvích, kde působil větší počet kupců, řídil jejich činnost „představený obchodníků“ a ve jménu *chrámu, respektive městského vládce, je vysílal na obchodní cesty a dohlížel na jejich vyúčtování. V závěru 3. tisíciletí př. n. l., v době III. dynastie z Uru, nebyla patrně již vazba kupců na *chrámové nebo *palácové hospodářství tak těsná, obchodovali možná pouze na zakázku „představeného obchodníků“ a vedle těchto transakcí vedli i obchody ve vlastní režii, při nichž pak dokázali akumulovat *kapitál. I když se ještě často jednalo o výměnný obchod, hodnota zboží již bývala udávána vahou *stříbra (případně *mědi) a stále častěji také byla ve stříbře placena (*platidlo).$Počátkem 2. tisíciletí př. n. l. samostatných obchodníků a velkoobchodníků výrazně přibylo. Ze starobabylonské doby jsou známy rodinné firmy usazené v dobře zavedených lokalitách, v nichž se obchod dědil z otce na syna. Ještě výraznější byl tento vývoj v Asýrii (*osady, obchodní, *Káneš). Tito kupci se mnohdy již ani sami na cesty nevydávali, pověřovali tím agenty, s nimiž spolupracovali buď formou podílu na *zisku, nebo určité paušální odměny. Ze zisku odváděli obchodníci desátky chrámu a stanovené *daně, případně další poplatky příslušnému vládci. Palácový obchod nadále obstarával „představený obchodníků“: přebíral přebytky z hospodářství nebo od daňové správy a tyto naturálie prostřednictvím kupců prodal za stříbro. Tak získával pro palác prostředky potřebné pro dálkový obchod. Často vstupoval rovněž do role nájemce daní. Zhroucení starobabylonské říše se projevilo úpadkem obchodu a nové oživení ve 2. polovině 2. tisíciletí př. n. l. asi hned nevrátilo obchodníkům někdejší postavení a hospodářskou nezávislost. Setkáváme se s nimi v roli královských poslů, pověřenců, vyslaných za úkoly dálkového obchodu, s dodávkami královských „darů“, v roli dopravců *tributu a *daní. Mívají také humanitární poslání, když z královy vůle vykupují v cizině své krajany z *otroctví. Vystaveni na dalekých *stezkách nebezpečí oloupení, zranění, ba i ztráty života, požívají ochrany *zákona, těší se *imunitě garantované v mezistátních, případně vazalských *smlouvách, dostávají záruky pro obchodní činnost, v určitých případech náhrady při oloupení, při zvláštních misích bývají vybaveni propustkami, které je osvobozují od poplatků a *cla.$Velké kupecké firmy, s jakými se znovu setkáváme v 1. polovině 1. tisíciletí př. n. l., obchodují zřejmě vším, co slibuje výhodné podmínky: obchodní a bankovní dům *Murašú a synové v *Nippuru kupuje, prodává, pronajímá polnosti, *zahrady, domy, *otroky (ty však také nechává vyučit a pak zaměstnává), půjčuje prostředky, slouží jako jejich *depot a investor, obchoduje daněmi, potravinami, *zbraněmi. Určitá specializace je patrná v maloobchodě: v pramenech najdeme obchodníky s *vínem, *pivem, *solí, chlebem, cukrovím, *nádobím. Ve starších dobách (od 3. tisíciletí př. n. l.) shledáváme jedinou specializaci, a to krčmářky v hostincích, které se zřejmě do jisté míry věnovaly i obchodu v drobném. Symbolem obchodníků byly váhy, které je provázely na všech cestách. Váhy a znalost jakosti kovů je v předmincovním věku přiváděly i k neobchodním transakcím, kde ve funkci vážného garantovali množství a kvalitu odváženého stříbra (*koupě). (Jana Součková)