*umění v období 5. až poloviny 11. století na území někdejší *západořímské říše; slohově znamenalo syntézu místně přizpůsobeného dědictví *antiky i podnětů z *Byzance; zvláštní rysy: anonymita umělců, blízký příklon k *církvi i k nejvyšší světské moci. Zahrnuje: 1. umění předkarolínské (5.–8. století) v oblasti *langobardského království, *vizigótské a *franské říše, ostrovní s částí irskou a anglosaskou a první umělecké projevy ve Skandinávii; 2. *umění karolínské (konec 8.–polovina 10. století) v říši Karla I. Velikého (747–814) a jeho nástupců ve Francii; 3. umění otonské (2. polovina 10. století–polovina 11. století) ve *Svaté říši římské. (František Čapka)