od vzniku <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zemědělství')">*zemědělství</span> již před rokem 10 000 př. n. l. patřilo mezi základní potraviny (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('strava')">*strava</span>). <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('východ, Přední')">*Přední východ</span> byl jednou z&nbsp;„ohniskových zón“ výskytu planě rostoucích obilnin (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pšenice')">*pšenice</span> – //Triticum monococcum// a&nbsp;//Triticum dicoccum//, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ječmen')">*ječmen</span> – //Hordeum spontaneum//, snad i&nbsp;špalda), shromažďovaných již v&nbsp;období intenzivního <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sběračství')">*sběračství</span>. Proces domestikace obilnin trval velmi dlouho a&nbsp;spočíval v&nbsp;eliminaci nepříznivých faktorů (lámaní křehkých stvolů a&nbsp;samovysemeňování) cíleným výběrem budoucího osiva pro pěstování v&nbsp;blízkosti lidských sídlišť. Postupně docházelo k&nbsp;morfologickým <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mutace')">*mutacím</span> obilek (tenčí pluchy a&nbsp;protažení). Od 8. tisíciletí př. n. l. tvoří základ šlechtěných obilnin tvrdá shloučená pšenice //(Triticum durum aestivum)// a&nbsp;u&nbsp;ječmenů dvouřadé a&nbsp;nahé variety //(Hordeum distichum, Hordeum nudum)//. Na úsvitu dějin (od 4. tisíciletí př. n. l.) se sortiment obilnin rozšířil u&nbsp;pšenic o&nbsp;jednozrnku s&nbsp;dvěma <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('obilka')">*obilkami</span> v&nbsp;klásku //(Triticum boeoticum thaoudar)// a&nbsp;o&nbsp;obecnou varietu s&nbsp;hustým klasem //(Triticum aestivo-compactum)//. Znakem domestikace jsou silný vrcholový klásek a&nbsp;vejčité plevy se zřetelným kýlem a&nbsp;klínem. Do této větve domestikace patřila i&nbsp;naduřelá pšenice //(Triticum turgidum)//. Šestiřadý (hexaploidní) podrod tvořil s&nbsp;četnými varietami (až 300!) základ výživy ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('starověk')">*starověku</span>. Výskyt <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('žito')">*žita</span> //(Secale cereale)// byl zatím paleobotaniky zjištěn jenom ojediněle, stejně jako výskyt ovsa //(Avena sativa).// U&nbsp;ječmenů, používaných od 4. tisíciletí př. n. l. i&nbsp;ve sladovnictví, byly rozšířeny odrůdy dvouřadé //(Hordeum distichum)// i&nbsp;šestiřadé //(Hordeum hexastichum)// v&nbsp;nahých i&nbsp;pluchatých varietách. Výběr jednotlivých odrůd i&nbsp;variet nevykazuje jasnou vývojovou řadu, ale byl vždy přizpůsobován klimatickým změnám i&nbsp;místním přírodním podmínkám. Podíl dvouřadých odrůd pšenic a&nbsp;ječmenů tak zůstal značný i&nbsp;v&nbsp;historické době (od počátku 3. tisíciletí př. n. l.). Od počátku 2. tisíciletí př. n. l. vzrůstá podíl pěstování ječmenů před pšenicemi z&nbsp;důvodů časnější sklizně a&nbsp;odolnosti proti obilné rzi a&nbsp;postupujícímu zasolování půdy.$Obilí se vysévalo rozsívkou nebo secím trychtýřem u&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rádlo')">*rádla</span> po důkladné ruční (okopávka <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('motyka')">*motykou</span>) nebo i&nbsp;mechanizované přípravě půdy (orba, vláčení) na podzim (do 15. prosince). Jedinou jařinou a&nbsp;současně i&nbsp;rezervní obilninou v&nbsp;případě selhání ozimů bylo <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('proso')">*proso</span> //(Panicum miliaceum)//. Pěstování jiných jařin //(Durra, Sorghum bicolor)// není zatím spolehlivě prokázáno, ale je pravděpodobné. Původní názvy obilnin se vztahují především k&nbsp;velikosti a&nbsp;barvě klasů (malý, velký, bílý, červenohnědý) nebo k&nbsp;místu výskytu či pěstování (horský, vesnický). Jedno „zrnko“ (obilka) bylo v&nbsp;soustavě vah nejmenší jednotkou (mezi 0,04–0,05 g). Obilí se pěstovalo na „záhonech“ rozdílných velikostí podle terénních a&nbsp;půdních podmínek, s&nbsp;širokými brázdami (až 70 cm, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zavodňování')">*zavodňování</span>), při výsevku mezi 25–45 litry na 1 ha. Rozvinutá <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('technologie')">*technologie</span> a&nbsp;vysoká efektivnost obilnářské výroby v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mezopotámie')">*Mezopotámii</span> umožňovala dosahovat při sklizni zrnovosti (poměru výsevku a&nbsp;úrody) až 1:20–1:30. Zprávy antických autorů (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hérodotos')">*Hérodotos</span>, Theofrastos) o&nbsp;zázračných sklizních padesátinásobku nebo dokonce stonásobku výsevku obsahují zřejmě součet výnosů z&nbsp;několika sklizní po sobě až do nutného dlouhodobého úhoru (ve stejné trati zpravidla po sedmi, nejpozději po deseti letech). Část obilí se sklízela před dozráním za zelena (praženice), zralé zrno bylo čištěno větrováním a&nbsp;ukládáno v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zemnice')">*zemnicích</span> nebo v&nbsp;sýpkách (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zemědělství')">*zemědělství</span>). Obilí se hrubě mlelo na technický šrot (jádrové krmivo, placky namáčené do závaru při kvasném procesu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pivo')">*piva</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nápoj')">*nápoje</span>). Kvalitní zrno se mlelo na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zrnotěrka')">*zrnotěrkách</span> a&nbsp;v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('drtidlo')">*rotačních mlýncích</span> na kroupy a&nbsp;mouku, používanou k&nbsp;výrobě nekvašených chlebových placek a&nbsp;ječných „koláčů“. Obilí v&nbsp;nezpracovaném stavu tvořilo významnou součást naturální <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mzda')">*mzdy</span>. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hruška, Blahoslav')">Blahoslav Hruška</span>)