*obřad „zasvěcení“ jedince u příležitosti jeho uvádění do nového společenského postavení či nové role. Z antropologického hlediska se řadí mezi *obřady přechodu, protože odděluje dvě životní období a připravuje člověka na novou životní úlohu nebo ho začleňuje do jiné sociální skupiny, než do které dosud patřil. V mnoha případech platí obojí.$Iniciace je prováděna *společností, společenskou skupinou (například náboženskou sektou) v okamžiku způsobilosti příslušné osoby stát se jejím právoplatným členem. Snad všechny společnosti oslavují přechod z dětského věku do světa dospělých. Pro iniciační obřad chlapců se obvykle stanoví věk 13–15 let, u některých etnik později; v poslední době, kdy iniciační obřady ztrácejí své původní sociální poslání, se však, například u některých afrických societ, věk iniciovaných snižuje. U dívek nastává tento okamžik většinou po první *menstruaci. Hlavním posláním iniciačního obřadu je uvedení mladých lidí do společenského *kolektivu. Teprve iniciovaný jedinec se stává právoplatným členem sociální skupiny, má právo se ženit či vdávat, disponovat majetkem, může nebo musí změnit bydliště (u některých etnik v Asii a v Americe se iniciovaní mladíci stěhují od matky do společných domů mužů, v Africe se někde chlapci stěhují ke svým strýcům z matčiny strany). U mnoha afrických etnik se při přechodu z jedné generační skupiny do druhé vytvářejí zvláštní skupiny, nazývané věková třída, jejichž vliv na sociální strukturu společnosti je přinejmenším srovnatelný se vztahy *příbuzenství. Členové jedné věkové třídy se stávají pokrevními bratry, obvykle spolu až do *sňatku žijí, vytvářejí své vlastní politické a vojenské organizace (například afričtí *Masajové).$Zvláštním případem jsou iniciační obřady uvádějící vybrané jedince do skupin se specifickým posláním, například tajné společnosti v Africe, medicínské společnosti v Americe, šamanské iniciační obřady v Asii, po nichž mohou jedinci prokazovat svou zralost vedením příslušných obřadů, *kouzelníci, profesionální *kasty atd.$Iniciační obřady se většinou dělí na několik *aktů, mnohdy od sebe časově oddělených: 1. Období zkoušek nebo výuky, kdy jsou novicové vystaveni různým životním zkouškám a útrapám, musí žít odděleně od kolektivu, o samotě nebo pouze mezi sebou a kdy je iniciující seznamují s tajnostmi světa dospělých, ať již jde o znalosti praktické nebo o znalosti obřadů a *mýtů. 2. Fyzická operace na těle iniciovaného: nejznámější operací je *obřízka, která se praktikuje s několika výjimkami v celé *nativní Africe a v některých částech nativní tropické Asie a Austrálie; u dívek je obměnou obřízky *sexuální mutilace (vyříznutí *klitorisu); v *Oceánii některá etnika vytloukají iniciovaným *řezáky, často se používá *skarifikace (naříznutí nebo seškrabání pokožky) a *tetování; viz též *modifikace/adjustace, genitální. 3. Celospolečenská slavnost uspořádaná na přivítání nově iniciovaných. Doba trvání iniciace je rozdílná – může trvat několik dní (například u afrických *Pygmejů), ale také několik let (například u afrických Bakongů).$Počet vlastních obřadů se v jednotlivých kulturách rovněž velice mění, stejně jako neexistuje obecně platný předpis na období zkoušek a provádění operací. Pro většinu národů však platí, že každý iniciovaný spolu s novým sociálním postavením obvykle dostává nové *jméno a je povinen přizpůsobit své osobní i sociální chování novému postavení.$Rezistence iniciačních obřadů je obdivuhodná, ve zkrácené nebo zkarikované podobě se dochovaly až do dnešní doby (obřízka u *židů a *muslimů, *křest a biřmování u *křesťanů, příjímání členů do politických stran). (Zdeněk Justoň, Jaroslav Malina)