typ *rituálu, při němž dochází ke změně sociálního stavu účastníka – z dívek se stávají ženy, z chlapců muži, ze studentů absolventi, z partnerských dvojic manželské páry, z branců vojáci a podobně. Teorii obřadů přechodu rozpracoval francouzský etnolog, folklorista, religionista a kulturní antropolog Arnold *van Gennep (1873–1957) v díle //Les Rites de passage: Étude systématique des rites// (1909, česky: //Přechodové rituály: Systematické studium rituálů//, 1997). Tato práce zahájila období systematických výzkumů univerzálních struktur iniciačních obřadů v *preliterárních společnostech. Podle Arnolda van Gennepa prostřednictvím přechodových rituálů lidé dosahují nové sociální pozice ve struktuře společnosti. Přestože tyto obřady (*křest, *svatba, *pohřeb aj.) často vystupují jako součást *sakrálních aktivit, plní současně světskou funkci. Umělým vytvářením dramatických stavů a situací pomáhají překonat účastníkům obřadu nejistotu, desintegraci a napětí související se vstupem do nového životního období.$Arnold van Gennep byl přesvědčen, že většina přechodových rituálů zahrnuje tři samostatné na sebe navazující etapy, při nichž jsou účastníci obřadu nejdříve odděleni od stávajícího statusu //(séparation)//, poté určitou dobu setrvávají na pomezí //(marge)//, aby nakonec byli přijati //(agrégation)// zpět do společnosti jako nositelé nového sociálního statusu. Teorie, že pod kulturní rozmanitostí obřadů různých společností existuje univerzální schéma – typová sekvence přechodových rituálů –, vzbudila zájem jak francouzských etnologů, tak anglosaských sociálních a kulturních antropologů. Na dílo Arnolda van Gennepa programově navázal například britský antropolog Victor Witter *Turner (1920–1983), který se zabýval výzkumem fáze pomezí a v rámci *symbolické antropologie ji originálním způsobem dále rozpracoval do podoby teorie *liminality (z latiny: //līmen//, „práh; vchod; příbytek, dům“). Výsledky výzkumu shrnul v díle //The Ritual Process: Structure and Anti-Structure// (Průběh rituálu: Struktura a antistruktura, 1969). Období liminality považoval Turner za významné nejen pro rituál, ale také pro běžný život společnosti. Podle jeho názoru lidé, kteří se nacházejí ve stavu liminality, unikají klasifikační síti, která za běžných podmínek vymezuje jejich sociální status. Proto prahovost symbolicky připodobňoval k smrti, návratu do matčina lůna, zneviditelnění, temnotě, bisexualitě, divokosti, zatmění *slunce či *měsíce.Turner v této souvislosti formuloval teorii, podle níž existují dvě modality sociální zkušenosti – struktura, která charakterizuje společnost jako diferenciovaný a často hierarchický systém, a komunita //(communitas)//, pro niž je typická nestrukturovaná a relativně nediferenciovaná jednota vzájemně si rovných jednotlivců.$Ve strukturované společnosti se lidé odlišují sociálními statusy a rolemi a jsou zařazeni do ekonomických, politických a právních systémů. V nestrukturovaných// communitas// podle Turnera převládají atributy liminality – jednotlivci jsou odděleni od normálních sociálních statusů a jejich vzájemné vztahy jsou založeny na sociální rovnosti. Turner je přesvědčen, že se stavem liminality se můžeme setkat nejen v rituálech, ale také v *subkulturách a *kontrakulturách lidí stojících na okraji společnosti. V moderní společnosti reprezentovali hodnoty permanentní liminality například „beatnici“ nebo „hippies“. Příslušníci nestrukturovaných// communitas// již svou pouhou existencí bojují proti strukturované společnosti a jejímu rozvrstvení. Současně ji ale akceptují tím, že znají své místo ve společnosti. (Martin Soukup, Václav Soukup)