vulkanická křemenná *hornina vzniklá rychlým ztuhnutím kyselé (ryolitové, čedičové) lávy, černavě až šedavě zabarvená se skelným leskem, velmi dobře štípatelná (lasturovitý lom), vyskytující se ve valouncích nebo hlízách. Obsidián byl využíván k výrobě *kamenné štípané industrie již v *paleolitu (například v *mladém paleolitu Moravy se vzácně objevil jako vzdálený import, především z oblasti Zemplínských [Tokajských] vrchů na rozhraní východního Slovenska a severovýchodního Maďarska) i v mladších pravěkých obdobích.$Žádoucí *surovinou byl obsidián v oblasti *Předního východu. Z nalezišť omezených na střední a východní *Anatólii a Etiopii se dálkovým obchodem již v *neolitu rozšířil do *Mezopotámie, *Sýrie a *Palestiny. V *Çatal Hüyüku, k jehož vzestupu v 6. tisíciletí př. n. l. obsidián zřejmě významně přispěl, sloužil též jako prostředek tezaurace. Podobně stimuloval rozvoj *halafské kultury, do jejíž sféry náležely zdroje u Vanského jezera. Od předoasijského neolitu a predynastického období v *Egyptě se užíval k výrobě *korálků, přívěsků a *amuletů, od počátku 3. tisíciletí př. n. l. také *pečetních válečků (*glyptika).$Velmi oblíbený byl obsidián rovněž v předkolumbovské *Mezoamerice, kde se používal k zhotovování *nástrojů, *zbraní a ozdobných předmětů. *Aztékové dokonce vyráběli z tohoto velice tvrdého i křehkého a těžce opracovatelného materiálu nádoby a mnohdy pomocí karborundových *brousků vybrousili a pak vyleštili do zrcadlového lesku celé obsidiánové bloky. Kromě tvrdosti je zřejmě fascinovala i nesmírná ostrost obsidiánu. Štípali z něj dlouhé dýky a *rituální nože, jejichž rukojeti byly často vykládány barevnými kameny; obrazné vyjádření, které se často objevuje v tamějších slovesných textech – „smrt obsidiánovým ostřím“ znamenalo smrt ve válce. Z obsidiánu zhotovovali i pohřební masky. (Jaroslav Malina, Karel Sklenář, Jana Součková)