vzájemná nezávislost *státu a *církve v tom, co je jim vlastní: církve v její duchovní službě a státu v jeho zákonodárné, správní a soudní moci; stav, kdy církev není složkou státní organizace, má postavení soukromé společnosti (není například financována ze státního rozpočtu, je ekonomicky samostatná a nezávislá – *kněží, péče o církevní památky apod.).$Po vzniku Československé republiky (ČSR) nastal silný protikatolický tlak (3. 11. 1918 zničení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, opatření ve školách apod. – vše v duchu hesla „Pryč od Říma“). Odluka v programu *revoluce (i ve Washingtonské deklaraci, byla v programu většiny politických stran, nakonec se však od ní ustoupilo, protože by se komplikovaly vztahy se Slovenskem, a kvůli silné pozici *katolicismu na Moravě, takže do *ústavy z roku 1920 se odluka nedostala). Napjatý vztah mezi československým státem a církví přetrvával (v roce 1925: zákony o svátcích, Marmaggiho aféra) až od poloviny 30. let, kdy nastalo zlepšení – podpora kandidatury Edvarda *Beneše ze strany církve na prezidentský *úřad v prosinci 1935. (František Čapka)