*právo majitele panství k majetku *poddaného, který zemřel bez mužských potomků; právo uplatňoval panovník v Čechách již od 10. a 11. století; poddanými bylo považováno za největší nespravedlnost, protože zbavovalo celý *rod práva na majetek, který byl vytvářen po *generace, proto se snažili poddaní z něj vykoupit. V roce 1406 byla odúmrť zrušena na panství pražského *arcibiskupství, během 16. a 17. století se mnohde podařilo za pravidelný roční peněžitý či naturální plat (svatomartinská husa či slepice) toto právo omezit, většinou však platilo až do konce *nevolnictví. Ve *středověku nabýval právo odúmrti po *šlechtě *král, po poddaných *vrchnost. (František Čapka)