v rámci feministické teorie a&nbsp;teorie sexualit <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('queer')">*queer</span> označuje kritický odstup od „<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('gay')">*gay</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lesbismus')">*lesbických</span>“ kritik společnosti, které jsou považovány jednak za marginalizační a&nbsp;jednak za příliš ploché. K&nbsp;předním představitelům queer teorie (někdy se také používá „queer studies“) patří například Michel <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Foucault, Michel')">*Foucault</span> či Teresa de Lauretis, kteří tuto teorii popisují jako „diskurs naruby“ //(reverse discourse)//. Snahou tohoto „zvráceného“ diskursu má být vymáhání legitimity pro homosexuální menšiny skrze <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ironie')">*ironické</span> a&nbsp;podvratné přisvojení si stejných homofobních kategorií, jež vůči této menšině ve společnosti uplatňuje <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('heterosexualita')">*heterosexuální</span> většina. Teoretička Judith Butler a&nbsp;historik William Turner poukazují na snahu queer teorie problematizovat fenomén normality nejen z&nbsp;pohledu sexuální politiky, tj. kritikou heterosexuality, ale také „zakřivením“ (//queering//) dalších aspektů heteronormativnosti, včetně gay a&nbsp;lesbické teorie samotné. Queer teorie tedy poukazuje nejen na normativnost heterosexuality, která prostupuje všemi úrovněmi naší společnosti, ale zároveň kritizuje další formy diskriminace a&nbsp;útlaku (etnické, rasové, misogynní//,// třídní, …), kterých se dopouští samotné kritiky heteronormativnosti. Queer teorie má své základy v&nbsp;kulturních studiích a&nbsp;kritické teorii, viz například práce teoretičky Judith Halberstamové. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sokolová, Věra')">Věra Sokolová</span>)