vysoká tráva s&nbsp;pevnými stébly rostoucí u&nbsp;vod; zvláště v&nbsp;jižní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mezopotámie')">*Mezopotámii</span> (sumersky: //gi//, akkadsky: //kanú//) patří k&nbsp;nejdůležitějším užitkovým rostlinám. V&nbsp;souvislejších plochách rostl planě v&nbsp;mokřadlech na dolních tocích Eufratu a&nbsp;Tigridu. Od počátku 3. tisíciletí př. n. l. byl však spolu s&nbsp;keři a&nbsp;vyššími dřevinami vysazován na březích umělých kanálů (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zavodňování')">*zavodňování</span>), kde měl snižovat nebezpečí vodní a&nbsp;větrné eroze. Spolu s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hlíny')">*hlínou</span> tvořila rákosová drť jako příměs základní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('surovina')">*surovinu</span> pro výrobu stavebních materiálů (dusaná hlína, na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('slunce (Slunce)')">*slunci</span> sušené <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('cihla')">*cihly</span>). Rákosové rohože sloužily k&nbsp;zpevňování základů <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stavba')">*staveb</span> domů, hliněných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hradba')">*hradeb</span>, valů a&nbsp;vodohospodářských zařízení. Zelená rákosiště (sumersky: //ambar//) byla již na úsvitu dějin symbolem plodnosti <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sumer')">*Sumeru</span> a&nbsp;stvoly rákosu svázané do snopků tvořily symbol bohyně lásky <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Inanna')">*Inanny</span>. Podle vyobrazení na pečetních válečcích se rákosových snopků používalo i&nbsp;jako konstrukčních prvků a&nbsp;stěnových nebo střešních výplní a&nbsp;krytin příbytků a&nbsp;snad i&nbsp;prvních <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('chrám')">*chrámů</span>. Rákosové porosty tvořily podstatnou součást obrazu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('krajina, kulturní')">*kulturní krajiny</span> a&nbsp;nejméně od konce 3. tisíciletí př. n. l. byly zvláště v&nbsp;okolí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('město')">*měst</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Lagaš')">*Lagaše</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Umma')">*Ummy</span> předmětem péče a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('správa')">*správy</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hospodářství, palácové')">*palácových</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hospodářství, chrámové')">*chrámových hospodářství</span> (ochrana před požárem, výsadba, sklizeň, odvoz, zpracování). Povolání pletače a&nbsp;košíkáře je v&nbsp;hospodářských textech a&nbsp;v&nbsp;seznamech <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('řemeslník')">*řemeslníků</span> doloženo od počátku 3. tisíciletí př. n. l. Zelené palice rákosu a&nbsp;také mladé listy byly zkrmovány dobytkem (ovce, kozy, skot, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pastevectví')">*pastevectví</span>), v&nbsp;dobách <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hladomor')">*hladomorů</span> sloužily dokonce jako náhradní potrava lidí. Mezopotamský rákos (//Phragmites communis// var. //australis//) dorůstal v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Babylonie')">*Babylonii</span> běžně výšky 6–7 m, vzácněji až 9 m při tloušťce stvolu 3–4 cm. Z&nbsp;uschlých stvolů byly stavěny <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konstrukce')">*konstrukce</span> ohrad a&nbsp;přístřešků pro dobytek. Zelené části rostlin se sklízely na jaře až do června a&nbsp;uschlé stvoly na podzim. Část z&nbsp;nich byla potom v&nbsp;zimních měsících spalována v&nbsp;kuchyňských kamnech a&nbsp;pecích.$Porosty musely být nejpozději každé 4 roky obnovovány, protože rostliny postupně slábly a&nbsp;odumíraly. Výtěžnost zelených částí rostlin činila 8–9 tun z&nbsp;1 ha, suché stvoly byly svazovány do velkých „snopů“ o&nbsp;váze 5–6 talentů (asi 150–180 kg). Ke sklizni se používalo zvláštních nožů a&nbsp;zahnutých pilek (tzv. „ozubených srpů“). Vlastní odřezávání prováděly pracovní skupiny mužů, vázání potom často i&nbsp;ženy a&nbsp;děti. Sklizený zelený rákos i&nbsp;stvoly byly skladovány ve zvláštních přístřešcích, odkud se převážely svázány do vorů často i&nbsp;na značné vzdálenosti. Pletači rohoží a&nbsp;košíkáři (sumersky: //ad-kid//, akkadsky: //atkuppu//) používali mladších rostlin rákosu s&nbsp;délkou stvolu kolem 3 m. l „rákos (prut)“ se shodnou délkou tvořil vedle l „loktu“ základní jednotku délkové míry (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('míry a&nbsp;váhy')">*míry a&nbsp;váhy</span>). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hruška, Blahoslav')">Blahoslav Hruška</span>)