1. směr považující *rozum //(rātio)// za jediný nebo rozhodující zdroj poznání; ve filozofii je to směr (rozvinutý zejména v 17. a 18. století v polemice s *empirismem) opírající schopnost poznání a jednání o rozumovou činnost a vylučující proto zkušenost a smyslové jednání (opak empirismu), odvozuje všechny projevy vědění od nejvyššího *principu pomocí rozumových úvah, soudů, závěrů (opakem je *iracionalismus);$2. přesvědčení o neomezených schopnostech lidského rozumu; rozumový (racionální) postoj k životu. (Jaroslav Malina)