samosprávný orgán *města volený *měšťany a *králem (respektive potvrzovaný *podkomořím); tvořilo ji 12 *konšelů //(consules)// v čele s měsíčně se střídajícím *purkmistrem (z němčiny: //Bürgermeister//); první konšel měl na starosti majetek města a byl nazýván primátorem //(primas)//. Městská rada se zpravidla ustavovala na základě návrhu předchozích konšelů a se schválením pána města; její kompetence: organizace městského života, přijímání měšťanů, výkon veřejné a policejní správy, řízení *řemesel, organizace trhů, správa důchodů, jmění a *soudů. Města měla vlastní právní řád a závazná usnesení vydávaná městskou radou. $Od *Lucemburků se městské rady stále více prosazovaly a jejich význam rostl, ustavily se radnice, radní kanceláře, radní knihy a písař. To platilo až do nástupu Habsburků, kdy tzv. trestní opatření Ferdinanda I. (1503–1564) posílila na úkor městských rad pravomoci *rychtáře (vyňata řemeslnická činnost a soudnictví – zřízen *apelační soud). Zlepšení nastalo za Rudolfa II. (1552–1612), zlom v jejich postavení přinesla bělohorská porážka v roce 1620, po které Ferdinand II. (1578–1637) dále posílil moc rychtáře. V 18. století byly městské rady postupně nahrazeny *magistráty. (František Čapka)