[archeologie], technika jejímž principem je prozařování *artefaktů a *objektů rentgenovým zářením a následným zobrazením předmětu na rentgenový film. Při průchodu záření materiálem dochází k zeslabení intenzity primárního svazku rentgenového záření, a tak místa s nejmenší absorpcí jsou na filmu zobrazena jako nejtmavší. Zobrazení předmětu na filmu je 1:1. Moderní variantou této techniky je zobrazení objektu v digitální podobě, která však zatím nedosahuje kvality rozlišení na filmu. Jedná se o nedestruktivní průzkum (běžné jsou i mobilní RTG přístroje a kabiny). (Martin Hložek)