*národ v Rakousku (8,3 milionu osob, odhad z roku 2006). Asi 99 % Rakušanů tvoří obyvatelstvo mluvící německy včetně velké části příslušníků různých národnostních menšin (zejména českého, chorvatského, maďarského, slovenského a slovinského původu). Základní etnickou složkou rakouského státu je germánské, slovanským a jiným etnickým substrátem silně ovlivněné německy hovořící obyvatelstvo, jež bývá vzhledem k specifikům historického a kulturního vývoje této oblasti označováno jako Rakušané; někdy však, především z jazykového hlediska, je tato populace řazena mezi *Němce. Jako *národnost se utvářeli již od 6. století n. 1., kdy se v *zemi usadily populace *Bavorů. V 7. století zde vzniklo slovinské knížectví Karantánie, které se stalo součástí *franské říše; v roce 803 založil Karel Veliký první státní útvary, Korutanskou a Bavorskou *marku, pozdější Východní marku, tj. Rakousko. V letech 1260–1276 byly tzv. alpské země (Štýrsko, Korutany a Kraňsko) součástí českého *království (Přemysl Otakar II.). Mezi lety 1282–1918 vládli v Rakousku *Habsburkové, kteří k němu připojili i Čechy; v roce 1867 vzniklo *císařství Rakousko-Uhersko, k němuž patřila také část Itálie, balkánské státy a Čechy a Slovensko. Po *první světové válce se rakousko-uherská *monarchie rozpadla a vznikla Rakouská republika (12. 11. 1918). Rakušané se od té doby – vyjma let 1939–1945, kdy bylo Rakousko součástí *Třetí říše –, vyvíjeli jako svébytný národ, který se svým kulturním a hospodářským i politickým vývojem odlišoval od Němců. (Leoš Šatava, Lukáš Šín)