*biotop se značnou produkcí biomasy, avšak se sníženou možností jejího rozkladu, díky anaerobnímu, trvale vodou zaplavenému, velmi kyselému, a tudíž pro rozkladné organismy nepříznivému prostředí. Organická hmota se tak zde hromadí ve formě rašeliny (humolitu), zbarvené tmavě díku uhlíku, který by jinak při rozkladu v aerobním prostředí unikl ve formě oxidu uhličitého. Stáří rašelinišť sahá do konce posledního *glaciálu a dosahují mocností až 8 m vrstvy humolitu. Vyskytují se především v boreální zóně *tajgy; ve střední Evropě se nalézají v horách a bezodtokých depresích pánevních oblastí. Druhová skladba této vegetační formace je charakteristická dominancí rašeliníků //(Sphagnum)//, popřípadě dalších mechů //(Polytrichum)// a ostřic //(Carex)//, suchopýrů //(Eriophorum)//, keříčků brusnicovitých //(Vaccinium)//, masožravých rosnatek //(Drosera)//, bublinatek //(Utricularia)// a tučnic //(Pinguicula)//; z dřevin se zde uplatňují keře vrb //(Salix)//, ze stromů břízy //(Betula)//, borovice //(Pinus)//. V konzervujícím prostředí rašeliny mohou být zachovány nejrůznější organismy, jejich části – listy, jehlice, kousky dřeva, pecky, semena, pylová zrna, spóry kapradin, živočichové, rašelinou celí mumifikovaní lidé a také jejich výrobky.$Několik set lidských těl mumifikovaných kyselým anaerobním prostředím rašelinišť bylo nalezeno zejména v severní Evropě (například Grauballe Man a Tollund Man v Dánsku, Lindow Man v Anglii, Yde Girl v Nizozemsku); nejstarší z těchto nálezů pocházely z *doby železné, často šlo o těla spoutaná nebo s proříznutým hrdlem, svědčící o tom, že tito lidé zemřeli násilnou smrtí, snad při popravě nebo jako *rituální oběti. Díky vhodným konzervačním vlastnostem rašelinišť se uchovaly velice dobře i vnitřní orgány jako *srdce, *plíce a *játra včetně *mozku (například mrtvý z *Tollundu).$Díky přirozené *stratigrafii představují rostlinné a *živočišné makrozbytky důležitý chronologický záznam vývoje prostředí v okolí *lokality rašeliniště. (Petr Bureš, Jaroslav Malina)