postoj založený na ospravedlňování, reprodukci nebo úsilí o dosažení asymetrické distribuce politické, ekonomické a symbolické moci na základě esencializace selektivně zvolených lidských somatických znaků, které jsou chápány jako vrozené dispozice lidských rasových skupin, přímo ovlivňující kolektivně sdílené intelektuální, sociokulturní a hospodářské chování a výkonnost.$Rasismus jako politický *aktivismus a *ideologie se snaží o institucionalizaci politického řádu založeného na rasové *hierarchii a vymykajícího se politickému konsenzu. Partikularizující rasismus, argumentačně těžící z *rasové teorie a používající biologické metafory, se postupně prosadil proti univerzalistickým aspiracím *osvícenství na přelomu 18. a 19. století. V polovině 19. století se zejména prostřednictvím děl Roberta *Knoxe nebo Arthura de *Gobineaua stal rasismus součástí západní politické kultury. Rasistické postoje se upevnily v období koloniální expanze Západu; zdá se však, že vycházejí z obecných mechanismů *předsudku a *diskriminace. Svou nejextrémnější formu našel rasismus v národním socialismu v Německu (hlásání *arizace), jehož se stal ideologickou základnou. Vyskytoval se však také po *druhé světové válce (*apartheid, černošský problém v USA, situace *Židů v SSSR). V důsledku rezolucí přijatých mezinárodními organizacemi (//Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace//, přijatá roku 1965 *Organizací spojených národů) a celosvětového hnutí za *občanská práva byl však vliv rasismu v politické kultuře demokratických zemí ve druhé polovině 20. století marginalizován. (Ivo T. Budil, František Čapka, Jaroslav Malina)