americký morální a politický filozof, v rámci západního politického myšlení autor nejvlivnějšího díla druhé poloviny 20. století. Ve svém spisu //A Theory of Justice// (Teorie spravedlnosti, 1971) navázal na klasické teorie *společenské smlouvy Johna *Locka, Jeana-Jacquese *Rousseaua a Immanuela *Kanta a přizpůsobil je současným politickým podmínkám i filozofickému diskursu. *Liberalismus, po dlouhá desetiletí „uvězněný“ v hranicích millovského *utilitarismu, se tak dočkal principální filozofické obhajoby, přestože Rawls z individualistických východisek vyvodil dosti egalitaristické závěry, co se majetkových nerovností ve společnosti týče (*egalitarismus, liberální).$Aby byl výsledek společenské kooperace rozdělen mezi její účastníky férově, musí toto rozdělení podle Rawlse kompenzovat znevýhodnění, která si někteří lidé nesou od narození – morálně vzato je totiž například moje vyšší inteligence a/nebo movité rodinné zázemí, a tudíž schopnost a/nebo možnost vystudovat prestižní vysokou školu a najít si dobře placenou práci, oproti od narození hůře obdařeným nezasloužená. Nástrojem kompenzace je proslulý Rawlsův princip diference, podle něhož jsou společenské nerovnosti ospravedlnitelné tehdy, přispívají-li k co největšímu zlepšení situace nejhůře postavených jedinců (viz též *optimum, Paretovo). V příkladu se vzděláním by to znamenalo požadavek bezplatného vysokého školství. Rawlsův liberalismus spočívá v tom, že princip diference nesmí narušit nadřazený princip, zaručující každému jedinci co nejrozsáhlejší systém základních svobod. Hypotetický stav, v němž jsou tyto principy přijímány racionálními a své vlastní zájmy sledujícími jedinci, odpovídá stavu předcházejícímu uzavření společenské smlouvy u Thomase *Hobbese a Johna Locka.$Na teorii spravedlnosti, obvykle (a nesprávně) považovanou za obhajobu moderního *státu blahobytu, navázal Rawls několika dalšími díly, v nichž se věnoval otázkám liberální *tolerance a mezinárodní spravedlnosti. Z významných děl: //A Theory of Justice// (1971, česky: //Teorie spravedlnosti//, 1995), //Political Liberalism// (Politický liberalismus, 1993), //The Law of Peoples// (Zákon národů, 1999). (Pavel Dufek)