francouzský filozof, historik, spisovatel, *duchovní a myslitel, příslušník řádu Tovaryšstva Ježíšova; jeho dílo a působení spadá do periody francouzského *osvícenství. Po vzdělání na jezuitské škole a vysvěcení na *kněze působil v *kostele Saint-Sulpice v Paříži, odkud byl ale z neznámých důvodů odvolán, a začala tak jeho spisovatelská dráha. Účastnil se francouzského společenského a intelektuálního života.$Několik populárně psaných historických děl mu otevřelo dveře do pařížských intelektuálních salonů, jejichž někteří účastníci (*Diderot, D’Holbach či *Helvétius) se pak stali Raynalovými rádci a pomocníky při sepisování jeho ústředního spisu //ĽHistoire philosophique et politique des établissements et du commerce des Européens dans les deux Indes// (Filozofické a politické dějiny politických a obchodních institucí vytvořených Evropany v obou Indiích, 1770). Spis v letech 1772–1789 vyšel ve 30 vydáních a získal si mimořádnou popularitu, a to přesto, že dílo v roce 1784 umístila *římskokatolická církev na index zakázaných knih. Ještě předtím, v roce 1779, bylo jeho vydání ve Francii zakázáno a kniha byla veřejně spálena. Raynal byl pod hrozbou uvěznění donucen k odchodu do švýcarského *exilu; později pobýval v Prusku a Rusku. Do Francie se vrátil až v průběhu *Velké francouzské revoluce. Během revoluce se však držel v ústraní mimo veřejnou sféru.$//ĽHistoire// bylo ve své podstatě polemické dílo, v němž Raynal překotně a spíše útržkovitě adresoval řadu společenských a politických témat. Horlil proti *tyranii, nerovnosti majetku, *monarchii, *církvi, respektive *náboženství a aristokratické *hierarchii; stavěl se naopak za právo *lidu vyjádřit souhlas se zdaněním a revoltovat proti utlačovatelské *vládě. Nejvýraznější částí jeho díla byla ale kritika *otrokářství a obchodu s otroky, kterou autor na rozdíl od předchozích témat zpracoval poměrně systematicky, a která hrála ústřední roli v podnícení abolicionistických debat a *hnutí v 19. století. Raynal se snažil vyvrátit tradiční argumenty ospravedlňující institut *otroctví, jako je například jeho neustálá přítomnost v dějinách, údajné charakterové a fyzické rysy *černochů přirozeně je předurčujících k otrocké práci, nebo spravedlivost zotročení zajatých nepřátel ve válce (zde Raynal například argumentuje, že tyto *války se v prvé řadě vedly //kvůli// získání otroků). Často sám argumentoval z pozice lidské *svobody, pod níž si v lockovské tradici (*Locke, John) představoval vlastnictví svého těla a své duše. (Viz též *antropologie a makrohistorie.) (Pavel Dufek)