ve smyslu předpisu či návodu na přípravu nové hmoty nejsou ani časným ani početným žánrem předoasijského písemnictví. Tradovaly se – jako všechny *technologie – dlouho ústně a předávaly osobní zkušeností z generace na generaci, z mistra na učedníka. Každý tvořivý *řemeslník k nim přidal své drobné objevy a vyzkoušené postupy. V převážně negramotné *společnosti také nelze předpokládat, že by běžní pracovníci dokázali podle psaných receptů postupovat. Nebyly jim ani určeny. Písemné záznamy byly nepochybně pořízeny z administrativních důvodů a proto, aby se zachovala suma zděděných vědomostí, staré tradice, dodržely kultovní předpisy. Však také nejstarší recepty na vaření piva z 3. tisíciletí př. n. l. jsou součástí *mýtu, jiné jsou součástí *hymnu na Ninkasi, bohyni piva. Terapeutické recepty a konečně recepty na přípravu *stravy (1. polovina 2. tisíciletí př. n. l.) mohly mít *rituální účely. Jde o předpisy na vývary z masa a *zeleniny, z novobabylonské doby pak i na omáčku a přípravu drůbeže. Tak jako v některých rituálech jsou psány v 2. osobě, výjimečně v 3. osobě jednotného čísla, a představují výčet ingrediencí s pečlivě udanou kvalitou a stručným popisem postupu. *Míry a váhy surovin nebo doba vaření nejsou uvedeny, a tak se předpisy velmi podobají holým katalogovým soupisům.$Recepty na výrobu *skla jsou podrobnější. Nejmladší ze tří dochovaných skupin, dvě kompendia o přibližně 60 předpisech z *Aššurbanipalovy knihovny v *Ninive, předesílají nejprve poznámky k stavbě tavicí pece (spolu s příslušnými rituálními úkony) a zásady pro výběr surovin, příměsí a pigmentů, zde však s údaji o množství, instrukce ke kvalitě materiálu a technologickému postupu. Tyto znalosti byly pečlivě střeženy a ochraňovány. Kromě způsobu záznamu a množství kopií svědčí o tom i zmíněný fakt, že Aššurbanipal pojal souhrn dvou sbírek takových receptů, svod tradičních a staletími stvrzených vědomostí, do své knihovny. Tradice sahá hluboko do minulosti. Sklářské recepty pocházející z kassitského *Babylonu (polovina 2. tisíciletí př. n. l.) jsou sice prostší (udávají jen množství a užitý materiál), ale staví na stejných surovinách, uplatňují stejné *techniky, užívají stejných výrazů a obratů. Velmi komplikovaný návod na výrobu skla, náhražky červeného drahokamu (snad *karneolu), přináší tabulka datovaná do 16. století př. n. l., do doby jihomezopotamského *krále Gulkišara.$Přibližně ze stejného období pocházejí asyrské recepty na výrobu parfémů a kosmetických přípravků. Jejich skladba je podobná, seznamujeme se v nich s množstvím užívaných rostlinných a minerálních *substancí, ale také s náčiním a postupy, jež můžeme označit za protochemické instrumentárium. Zcela jiné povahy, nicméně rovněž návodem jak si počínat, jsou novochetitské předpisy (14. století př. n. l.) pro trénování *koní, které prozrazují i svého autora – *Churritu jménem Kikkuli. (Jana Součková)