znovudobytí Pyrenejského poloostrova, jehož převážná část byla v&nbsp;8. století podrobena <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Arabové')">*Araby</span>; dlouhodobý vojenský, politický a&nbsp;civilizační proces, který vyvrcholil vznikem katolického Španělska a&nbsp;Portugalska. V&nbsp;8. století, po dobytí říše <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Vizigóti')">*Vizigótů</span> (718), zůstala mimo přímou arabskou svrchovanost pouze horská oblast Pyrenejí a&nbsp;Kantabrie na severu Španělska, kam se uchýlila část vizigótské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('šlechta')">*šlechty</span> a&nbsp;kde se utvořilo <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('království')">*království</span> Asturias; jeho panovníci se považovali za dědice království Vizigótů a&nbsp;začali rozšiřovat své území na jih. V&nbsp;9. století vznikla v&nbsp;oblasti Pyrenejí Aragonie, Kastilie a&nbsp;Navarra i&nbsp;španělská <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('marka')">*marka</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('říše, franská')">*franské říše</span>, od níž bylo později odděleno <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hrabství')">*hrabství</span> barcelonské.$Reconquista byla zahájena v&nbsp;11. století; v&nbsp;čele boje stanuly království kastilsko-leónské (od něhož se v&nbsp;roce 1128 odtrhlo Portugalsko) a&nbsp;Aragonie s&nbsp;Katalánskem. Úspěchy reconquisty byly spojeny s&nbsp;rozkladem arabského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('chalífát, córdobský')">*córdobského chalífátu</span>, který se v&nbsp;roce 1031 rozpadl na tzv. taifská království. S&nbsp;první fází reconquisty je spjato i&nbsp;jméno španělského národního hrdiny, kastilského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rytíř')">*rytíře</span> Rodriga Díaze de Vívar, zvaného El Cid Campeador nebo jen Cid (přezdívka Cid je odvozena z&nbsp;arabského //al-sīd//, což znamená „pán“ nebo „velitel“, El Campeador je španělský výraz pro bojovníka, který porazil výkvět nepřátelské armády). Cid byl původně ve službách kastilského krále Alfonsa VI., byl však vypovězen do vyhnanství, a&nbsp;proto vstoupil do služeb emíra ze Zaragozy, kde bojoval proti Almorávidům i&nbsp;aragonskému králi. V&nbsp;roce 1094 dobyl po několikaletém obléhání maurskou Valencii, kde vládl oficiálně Alfonsovým jménem, fakticky však nezávisle na něm.$Ve druhé polovině 11. století byla ovládnuta přibližně polovina poloostrova (1085 dobyto Toledo), v&nbsp;roce 1086 sevillský <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('emír')">*emír</span> povolal na pomoc berberské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Almoravidé')">*Almoravidy</span>, kteří postup reconquisty dočasně zastavili. Nový nástup reconquisty nastal koncem 11. století. V&nbsp;roce 1147 byl Lisabon dobyt Portugalskem. V&nbsp;roce 1149 ovládli muslimské Španělsko berberští Almohádové, kteří vítězstvím nad křesťanským vojskem u&nbsp;Alarcos 1195 dočasně nástup reconquisty zabrzdili. V&nbsp;roce 1212 vítězství křesťanských vojsk u&nbsp;Las Navas de Tolosa (Španělsko) znamenalo definitivní obrat ve prospěch reconquisty; v&nbsp;průběhu 13. století byla dobyta všechna zbývající muslimská království s&nbsp;výjimkou Granady (1250 ovládnutím území na jih od Lisabonu byla dovršena reconquista v&nbsp;Portugalsku, 1235 ovládnutí Baleárských ostrovů Aragonií, 1248 dobytí Sevilly Kastilií a&nbsp;další).$V roce 1492 ovládnutím Granady byla reconquista završena. Reconquista byla podporována katolickou církví i&nbsp;západoevropskými státy, zejména Francií; na bojích se podílely i&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('řád, rytířský')">*rytířské řády</span> (v&nbsp;roce 1156 byl založen alcántarský řád a&nbsp;roku 1158 calatravský řád). Na dobytém území vznikaly nové osady a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('město')">*města</span>, kterým panovníci propůjčovali rozsáhlá <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('privilegium')">*privilegia</span>. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)