relativně stálý, uznávaný soubor předpisů, *norem, *hodnot, pravidel a vzorců chování, který je sdílen členy určitého *společenství. Sociokulturní regulativy jako normativní, negenetický program činnosti jednotlivců a sociálních skupin kulturně limitují, stimulují a determinují průběh *sociálních interakcí ve standardních situacích. Působí na volbu vhodných a eliminaci nežádoucích způsobů chování, integrují zájmy a snahy jednotlivců s potřebami *společnosti a zpevňují vnitřní stabilitu dané kultury. Zahrnují širokou škálu příkazů, zákazů, trestů, ocenění, uznání a odměn, čímž vytvářejí v každé kultuře prostor přípustného a společensky žádoucího jednání.$Podle stupně institucionalizace je možné sociokulturní regulativy klasifikovat na kategoricky vyžadované, formálně předepsané, formálně nepředepsané a sociálně irelevantní. Porušování sociokulturních regulativů je trestáno prostřednictvím systému sociálních *sankcí různého druhu a stupně, jejichž nositelem mohou být jak ostatní jednotlivci, tak sociální skupiny a *instituce. Jejich dodržování je oproti tomu sociálně posilováno pozitivními projevy souhlasu, pochvaly a odměny.$Mezi sociokulturními regulativy lze rozlišit *obyčeje, *mravnost, *zákony a *tabu. Obyčeje jsou kulturní *normy a *vzory chování založené na dlouholeté tradici („pravidla slušného chování“, společenský bonton, móda) a jejich nerespektování si vyslouží obvykle jen posměch, nelibost, pohoršení apod. *Mravy jsou schémata jednání a jejich porušení přináší již tvrdší sankce. Zákony jsou kodifikovány v právních normách a jejich nedodržování je postihováno institucionální cestou (pokuty, napomenutí, ztráta osobní svobody, poprava). Zvláštní případ sociokulturních regulativů představují tzv. tabu, jejichž překročení (například *nekrofagie, *nekrofilie, *tabu, incestní) je pokládáno nejen za zločin, ale i za znesvěcení a vyvolává nejtvrdší sankce (pobouření, odsouzení, vyhoštění viníka z komunity nebo jeho fyzickou likvidaci).$Sociokulturní regulativy programují, regulují a koordinují lidskou činnost ve všech oblastech společenského života (*morálka, *politika, *náboženství, *právo atd.). Ve vztahu k jednotlivci vystupují jako vnější síla založená na normativním řádu dané kultury. S jejím působením se člověk většinou setká, když překročí společensky uznávané normy, hodnoty a *kulturní vzorce. Sociokulturní regulativy tvoří ale také vnitřní interiorizovanou složku osobnosti každého člověka, která se projevuje jako *zvyk reagovat naučeným, v dané kultuře uznávaným, způsobem na standardní sociální situace.$Sociokulturní regulativy jako nezbytný nástroj sociálního soužití a spolupráce si člověk osvojuje v procesu *socializace a *enkulturace. (Jaroslav Malina, Václav Soukup)