přístup k studiu kulturních jevů předpokládající, že jednotlivé *kultury představují jedinečné a neopakovatelné *sociokulturní systémy, které je možné popsat a pochopit pouze v *kontextu jejich vlastních *hodnot, *norem a *idejí.$Koncepce kulturního relativismu se zformovala na počátku 20. století a stala se jedním ze základních principů moderní *sociokulturní antropologie 20. století. Zrodila se v *opozici k evolucionistickému *evropocentrismu, který hodnotil způsob života jiných národů, *společností a kultur na základě srovnání s normami a hodnotami evropské kultury. Koncepci kulturního relativismu anticipoval již německý etnolog Leo *Frobenius, ale do antropologických výzkumů kultury ji uvedl americký antropolog německého původu Franz *Boas, jehož k ní přivedly lingvistické výzkumy *indiánských jazyků. Boas a jeho žáci (Ruth *Benedictová, Melville Jean *Herskovits, Alfred Louis *Kroeber aj.) se na rozdíl od evolucionistických antropologů opírali o pluralistickou koncepci dějin, podle níž se jednotlivé kultury mohou vyvíjet svými vlastními prostředky libovolným směrem. O další rozpracování koncepce kulturního relativismu, která přistupuje ke každé kultuře jako k jedinečnému fenoménu, se v průběhu 60. a 70. 1et 20. století zasloužili představitelé americké nové *etnografie (*antropologie, kognitivní, *antropologie, symbolické, *etnosémantiky a *etnovědy), kteří vytvořili i řadu nových *metod a *technik terénního výzkumu (*emická deskripce kultury aj.).$V antropologických výzkumech kultury se rozlišuje relativismus mezikulturní a relativismus introkulturní, který předpokládá osobitý vývoj oblastí v rámci jedné kultury. V současné *antropologii existují dvě základní *varianty kulturního relativismu: 1. tzv. umírněný kulturní relativismus, který respektuje jedinečnost hodnot a norem zkoumané společnosti, ale připouští možnost srovnávání kultur a stanovení obecných *zákonitostí; 2. radikální kulturní relativismus, který tuto možnost popírá. V 60. 1etech 20. století došlo k ostré polemice mezi oběma křídly, která vyústila ve sblížení původně vyhrocených stanovisek.$Ohlasy kulturního relativismu jsou patrné například v diskusích o *lidských právech, *demokracii (přesněji šíření demokracie) či *globální spravedlnosti, kde se střetávají s univerzalistickými přesvědčeními o všeobecné platnosti určitých hodnot či norem. (Pavel Dufek, Jaroslav Malina, Václav Soukup)