srovnávací akademické studium *náboženství, náboženských jevů, skutečností, faktů a náboženského jednání, které se provádí z několika základních zorných úhlů a směřuje k rozpoznání podobností nebo naopak odlišností mezi historickými náboženstvími (viz též *antropologie náboženství). Srovnávání náboženských daností je umožněno již tím, že existuje jistý počet historických náboženství, která si nárokují výlučné postavení a stejně tak exkluzivní vztah k tomu, co pro ně hraje roli *pravdy. Toto porovnávání může být i vzájemné a cílit na mezináboženské hodnocení, avšak v *religionistice je cílem komparace něco jiného: religionistika neporovnává, aby zjistila, které náboženství má víc a které míň pravdu (to může být pouze věcí víry, ne vědeckého výzkumu), nebo které je lepší a které je horší (v mezikulturním stejně jako mezináboženském srovnání chybějí pro taková určení kritéria, která by bylo možno objektivizovat), ale proto, aby dokázala náboženství a s ním spojené danosti co nejpřesněji popsat a porozumět jim. Protože se badatelé setkávali v cizích náboženských kulturách s neznámými prvky, přirovnávali je k tomu, co již znali z jiných náboženství; sice tak vznikalo nesčíslné množství interpretačních omylů, ale zároveň také první *klasifikace a *typologie. Komparativní religonistika musela čelit dvěma zásadním rizikům: a) vytrhování náboženských paralel z kontextů, v nichž byly zasazeny, a následné vytváření nereálných příbuzenství; b) nedostatečné rozumění náboženskému metajazyku, kdy se pojmy určité náboženské kultury převádějí do srozumitelné podoby za cenu pokřivení vlastního obsahu. S maximální snahou o eliminaci těchto rizik se zhruba 150 let rozvíjejí tři základní druhy srovnávání:$1. srovnávání náboženských daností v rámci jednoho náboženství, například různé náboženské úkony, které mají charakter *oběti nebo obětního rituálu v rámci řeckého *polyteismu (z hlediska vzniku, struktury a funkce se srovnávají například očistná oběť, zápalná oběť, smírčí oběť, oběť prvotin, votivní oběť, libace atd.);$2. srovnávají se a klasifikují náboženské danosti, které vykazují formální a funkcionální souvislosti ve všech náboženstvích, v kterých se objevují: například komparace způsobů a forem oběti v několika různých náboženstvích umožňuje klasifikovat jednu třídu náboženských úkonů, majících charakter oběti, pro všechna tato náboženství;$3. na základě komparace se stanovují obecná pravidla vzniku a vývoje srovnatelných náboženských daností pro všechna náboženství. To umožňuje náboženské jevy nejen popisovat, ale také vysvětlovat, proč a jak se v náboženstvích objevují. Na tomto třetím stupni se výzkumy dostávají od komparace k stále abstraktnějším postupům *fenomenologie náboženství.$V dějinách religionistiky se vytvořila poměrně velká skupina komparativních metod, které již dlouho překračují pouze typologický, morfologický a genetický rámec srovnávání. S rostoucími znalostmi z dějin náboženství vznikly komparativní metoda onomastická, evoluční, typologická, historická, genetická, totální, analytická a jejich deriváty. Mezi českými religionisty je předním odborníkem ve sféře *komparativní religionistiky Dalibor *Antalík (viz //Jak srovnávat nesrovnatelné//, Praha 2005). (Břetislav Horyna)