1. světonázorová orientace projevující se náboženským vědomím, chováním i vzájemnými vztahy, pro něž je charakteristická náboženská *víra, zahrnující poznatky, náboženské *ideje, představy, pojmy a *mýty chápané jako pravdivé a přesvědčení o existenci božského světa;$2. síla víry; zastoupení *náboženství v *populaci, *identifikace obyvatel s náboženskými společnostmi, uznávání Boží existence a věroučných tezí. Zjišťuje se *analýzou výsledků sčítání lidu (*cenzus) a otázkami (anketami, dotazníky). Užívá se statistické vyhodnocení. Religiozita ve 20. století se vyznačuje nestabilitou: ve většině evropských zemí v 1. polovině 20. století zaznamenala hluboký pokles, od 70. let nastal mírný vzestup. Nová religiozita není pouhým návratem k tradičním pojetím *víry, nýbrž i vstupem nových myšlenkových proudů. (František Čapka, Jaroslav Malina)