vodný síran vápenatý, měkký (Mohsova stupnice 2), snadno opracovatelný *minerál. Vyskytuje se například v *Egyptě, *Palestině, u Damašku, v ústí Orontu a povodí Chábúru v *Sýrii, v oblasti Džezíry a ve střední *Mezopotámii, v Zagru, východně od Isfahánu, u Kermánu v Íránu a na jižním břehu Perského zálivu. Jemnozrnnou krystalickou odrůdou je *alabastr. Tomu je vzhledem velmi podobný tzv. vápenatý alabastr, uhličitan vápenatý (v podstatě velmi jemnozrnný *mramor), který je tvrdší (Mohsova stupnice 3) a který, jak se podle posledních analýz zdá, se obvykle skrývá za označením „alabastr“ v údajích katalogů egyptského a předoasijského umění. Sádrovec a alabastr se díky své poddajnosti s oblibou užívaly k zhotovování *korálků, razítkových pečetidel i pečetních válečků, nádob, žezel a plastiky od *neolitu až hluboko do 3. tisíciletí př. n. l., pak však, protože nové kovové nástroje dovolily sáhnout i po atraktivnějších tvrdších materiálech, se *glyptika a klenotnická tvorba (*šperky) ubíraly jinými cestami. Ve skulptuře si sádrovec i alabastr nejen podržely své místo, nýbrž doznaly značného vzestupu v 1. polovině 1. tisíciletí př. n. l. v tvorbě ortostatů s *reliéfy, zdobícími paláce novoasyrských vládců (jistě také proto, že pro velký rozsah prací stěží přicházely v úvahu vzdálenější *lomy). Sádrovec našel uplatnění též jako stavební materiál; vypálen na sádru se užíval na omítky (pod obklady stěn v *chrámu *Eanna v *Uruku) a podlahové mazaniny, které vynikaly takovou nepropustností, že bývají označovány také jako „beton“ (*Jericho, Baghúz, chrám Eanna v Uruku). Sádra sloužila také jako modelovací hmota (lebky z *prekeramického neolitu v Jerichu, štukový reliéf z džemdet-nasrského období v Ištařině chrámu v *Aššuru aj.). Užívala se rovněž k lékařským a magickým účelům. (Jana Součková)