dnešní *město*archeologická lokalita 110 km severně od Bagdádu na řece Tigridu (Irák). Vedle rozsáhlého architektonického *komplexu hlavního města abbásovského *chalífátu z 9. století n. l. (836–892) bylo zde prozkoumáno významné abbásovskou výstavbou poškozené pohřebiště, po němž byla nazvána neolitická kultura sámarrská (asi 6000–5000 př. n. l.). Zesnulí byli ukládáni do prostých jam ve skrčené poloze s výbavou osobních předmětů (*kamenná štípaná industrie, hlavice kyjů, kamenné koule, hojné závěsky z *vápence, *karneolu, *tyrkysu*lapisu lazuli) a *keramiky. Ta sice není zvlášť pečlivě zhotovena, je však efektně zdobena rytím a zejména tmavou malbou na světlém podkladě vzory, v jejichž kompozici se výrazně uplatňuje vířivý kruhový pohyb. Výzdobě dominují centrální ornamentální motivy, spojující se v geometrických kompozicích na sudých principech s podobami zvířat či lidí. V malbě zdobící v pásech stěny nádob převažují prvky geometrické. Jen stopově se zde vyskytly sošky z alabastru, doložené výrazně na pohřebišti pod domy Tell es-Sauvánu. Nelze vyloučit, že také zde se pohřby původně nacházely pod obytnou zástavbou, kterou však příliš rychle provedený výzkum nezachytil. (Petr Charvát)