japonský básník a&nbsp;prozaik; tvůrce populárních //ukijo zóši// – příběhů uplývajícího světa, zaměřených často na lidské příběhy z&nbsp;prostředí divadla a&nbsp;zábavních čtvrtí, ale i&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('samuraj')">*samurajů</span>. Ve svých slavných příbězích ze světa rozkošníků (//Kóšoku ičidai otoko – //Největší rozkošník, 1682) a&nbsp;rozkošnic (//Kóšoku ičidai onna – //Největší rozkošnice, 1686) prezentuje <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('láska')">*lásku</span> jako pouhý projev instinktů. Nicméně v&nbsp;těchto a&nbsp;dalších románech s&nbsp;erotickou tematikou se projevuje Saikakuovo mistrovství z&nbsp;doby, kdy patřil do okruhu slavné školy //danrin //básní //haikai//: snaha zachytit atmosféru dobového divadla //kabuki//, kladoucího důraz na efekt, i&nbsp;tendence konkurovat svým současníkům, například básníkovi Macuo Bašóovi (1644–1694), klasikovi a&nbsp;dovršiteli //haiku //(„lehká sloka“, jejímž základním rysem je stručnost, obsažnost, neotřelý nápad, filozofická hloubka) a&nbsp;dramatikovi Monzaemonovi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čikamacu, Monzaemon')">*Čikamacuovi</span> (1653–1724), tvůrci vlastní školy //šófú//.$Dílo Saikakua se dnes řadí ke klasické japonské literatuře. Do češtiny byl přeložen román //Největší rozkošnice// (Odeon, Praha 1967). (Helena Honcoopová)