akkadsky Šulmánu-ašarédu „(bůh) Šulmánu je nejpřednější“, jméno pěti panovníků *Asýrie:$1. Salmanassar I. (1274–1245 př. n. l.), syn Adad-nárárího I. Za jeho *vlády prožívala Asýrie dobu rozkvětu a vzestupu. Položil základy asyrské politiky, dvorských zvyklostí, nakládání s podmaněnými měsy, s jejich vládci a jejich dětmi, zacházení se *zajatci atd. Salmanassar I. pokračoval (po vzoru svého otce) v psaní análů. Největším vojenským úspěchem Salmanassara I. bylo vítězství nad *Mitanni, které se po porážce Adad-nárárím I. znovu vzchopilo k odporu proti Asýrii za podpory *Chetitů*kmenů Achlamú. Mitannské území bylo připojeno k asyrskému *státu. Poprvé se dovídáme od Salmanassara I. o *Urartu, jehož vojska porazil v oblasti arménských hor. Z prostředků získaných úspěšnými výboji založil Salmanassar I. mezi Velkým Zábem a Tigridem nové *město*Kalach, z něhož později (v l. polovině 9. století př. n. l.) *Aššurnasirpal II. učinil své sídelní město;$2. Salmanassar III. (858–824 př. n. l.), syn Aššurnasirpala II. Podnikl mnohé vojenské výpravy. V análech se chlubí svými vítězstvími, ale docházelo i k neúspěchům. První čtyři roky válčil s aramejským *králem Achúnim, jenž vládl v syrském státě Bít-Adini. Po třech letech obsadili *Asyřané jeho centrum Til Barsip na východním břehu Eufratu a přejmenovali jej na Kár-Šulmánu-ašarédu, „přístav Salmanassarův“. Od roku 853 př. n. l. bojoval Salmanassar III. s *koalicí 12 *zemí vedenou králem *Damašku Ben-Hadadem. Kromě syrských vládců se koalice zúčastnil i *Egypt, *Izrael, foinická města a Kilikie. Rozhodující bitva se udala u Karkaru na řece Orontu. Přestože Salmanassar III. pobil údajně 14 000 nepřátel, bitva nerozhodla o vítězství. Později (848 a 845 př. n. l.) se vydal Salmanassar III. opět na tažení proti *Sýrii, tentokrát však syrské státy většinou zaplatily Salmanassarovi III. *tribut a tím přiznaly asyrskou *suverenitu. Damašské aramejské *království však vzdorovalo celých 13 let (do roku 841 př. n. l.) než podlehlo asyrské přesile (město Damašek však nebylo ani tehdy dobyto). Ovládnutí území vedoucího k Středozemnímu moři otevřelo rovněž Salmanassarovi III. cestu k výbojům na sever do *Malé Asie. Už v prvním roce vlády přijal Salmanassar III. poplatky ze Sam’alu a Kummuchu. Země Ku’e (Kilikie) a státy v okolí pohoří Taurus válčily se Salmanassarem III. deset let. Odpor maloasijských etnik byl pravděpodobně podporován vládci Urartu, jehož vliv zasahoval tehdy hluboko na jih Malé Asie. Roku 837 př. n. l. byl podmaněn *Tabal a 24 maloasijských vládců přineslo Salmanassarovi III. tribut, roku 834 př. n. l. bylo definitivně podrobeno Ku’e. Do nitra Malé Asie se dostala Salmanassarova vojska v roce 852 a 844 př. n. l. Jižní hranice asyrského státu byla nestálá. Byla sice zabezpečena smlouvami a *sňatky asyrských princezen s babylonskými vládci, přesto docházelo k občasným střetům. Salmanassar byl vyzván babylonským králem Marduk-zákir-šumimim I., aby zasáhl při povstání, které vedl jeho mladší bratr Marduk-bél-usáti. Po potlačení této vzpoury Salmanassar III. (850 př. n. l.) navštívil *Babylon*chrám boha *Nabúa*Borsippě. Věnoval bohům Babylonu a Borsippy obětní dary a uspořádal pro obyvatele těchto dvou center slavnostní hostinu. Na jihovýchodě říše se střetl s třemi chaldejskými kmeny (Bít-Dakkuri, Bít-Amukkáni a Bít-Jakíni), jež si podmanil. Na východ pronikla Salmanassarova armáda až na území Šubria (856 př. n. l.), které leželo na západ od Urmijského jezera. Při dalších výpravách na východ (852–828 př. n. l.) nacházíme mezi názvy podrobených obyvatel i Parsua a Madai, zřejmě svazy perských a médských kmenů. Ke konci své vlády byl Salmanassar stálými válečnými taženími již vyčerpán. Vedení výprav převzal (od roku 832 př. n. l.) jeho vojevůdce Dajján-Aššur. V roce 827 př. n. l. vypuklo v Asýrii povstání, do jehož čela se postavil nejstarší Salmanassarův syn Aššur-dán-apli. Kromě Kalachu byla všechna větší města na straně povstalců. Na *trůn však po Salmanassarově smrti v roce 824 př. n. l. nastoupil jiný jeho syn *Šamší-Adad V. Salmanassar III. se věnoval rovněž výstavbě asyrských center: v *Aššuru obnovil městské *hradby, v Kalachu pokračoval v budování metropole, jež započal jeho otec, vystavěl tam mimo jiné nový palác a budovu arzenálu. Nové sídlo si nechal zřídit rovněž v Imgur-Enlil.$3. Salmanassar IV. (782–773 př. n. l.), syn Adad-nárárího III. Vládl v období úpadku ústřední moci. Potýkal se zejména s *Urartejci, proti nimž musel podniknout 6 tažení. Další jeho výboje byly namířeny na západ proti Iturejcům a proti *Damašku. Velitelem jeho vojsk byl Šamší-ilu, jehož místodržitelský palác v Til Barsip se svými nástěnnými malbami vyrovnal výzdobě královských síní.$4. Salmanassar V., 726–722 př. n. l., syn *Tiglatpilesara III., biblický Šalmaneser. Byl rovněž korunován za babylonského krále. V babylonském seznamu králů se Salmanassar V. jmenuje Ulúlája. Salmanassarovy anály se nedochovaly, takže jen ze *Starého zákona víme (2 Kr 17,3–6), že za jeho vlády došlo ke vzpouře izraelského krále Hóšey. Na to reagoval Salmanassar V. tak, že podnikl vojenské tažení do *Palestiny a snažil se dobýt hlavní město *Samaří. Obléhal ho celé 3 roky a po jeho dobytí následovaly *deportace obyvatelstva. Podle pozdějších zpráv se zdá, že Salmanassar V. připojil k *asyrské říši i Kilikii. Salmanassar V. omezil úlevy na daních a politickou *imunitu měst Aššuru a *Charránu a tím si popudil jejich obyvatele. Vnitřní nestabilita způsobila, že se vlády zmocnil *Sargon II., který neměl na trůn právoplatný nárok. (Nea Nováková)