židovská populace španělského nebo portugalského původu, jejíž kulturní *tradice, *zvyky a *liturgie se liší od židovských obyčejů a zvyků *Aškenázů. Po dobytí *Jeruzaléma a zničení Šalomounova chrámu římským vojskem pod vedením římského vojevůdce Tita Flavia Vespasiana (39–81) v roce 70 n. l. Sefardi nalezli útočiště na Pyrenejském poloostrově.$Zlatý věk sefardské *kultury, *vědy, *filozofie a *poezie nastal v období islámské vlády ve Španělsku a reprezentují jej zejména myslitelé Samuel ibn Naghrela (993–1056), Solomon ibn Gabirol (kolem 1021–1058) a Maimonides (1135–1204).$Na základě výnosu královského ediktu Isabely Kastilské (1451–1504) a Ferdinanda II. Aragonského (1452–1516) z 31. dubna 1492 museli Sefardi opustit území Španělska v průběhu následujících čtyř měsíců a území Portugalska v rozmezí let 1496–1497. Mnoho Sefardů se usadilo v oblasti severní Afriky (Maroko), Středomoří (Itálie) a Balkánu (zejména Řecko, evropská část Turecka a Chorvatsko). Na území Pyrenejského ostrova setrvali pouze *Židé zvaní marani, jež konvertovali ke *křesťanství. Z této oblasti někteří z nich odcházeli do španělských a portugalských zámořských *kolonií a stali se tak prvními židovskými obyvateli Ameriky. Jiní směřovali do protestantských zemí (Dánska, Nizozemska a severozápadního Německa).$Sefardská *diaspora vyrůstající z odlišné kulturní tradice, představovala specifickou sociální skupinu v rámci celé židovské diaspory. Originální sociokulturní rysy získala zejména v důsledcích dlouhodobého pobytu Sefardů ve Španělsku, kdy se v rámci této židovské *subkultury vytvořila specificky provázaná arabsko-židovsko-křesťanská struktura.$Jazyk Sefardů je označován *ladino (judezmo nebo judeošpanělština) a představuje jeden z významných kulturních znaků, který je odlišoval od Aškenázů. Jedná se o středověkou kastilštinu doplněnou o *hebrejštinu, jež podléhala modifikacím pod vlivem dialektů dalších jazykových oblastí. Ladino lze zároveň označit za //*lingua franca// obchodníků, jež působili po celém pobřeží Středozemního moře. Sefardi se od Aškenázů odlišovali také specifickou liturgií a modlitebním ritem //(nosach ha-sfaradim)//, jiným synagogálním životem a charakteristickou výslovností hebrejské bohoslužebné řeči. Navzdory těmto odlišnostem Sefardi, stejně jako Aškenázové, uznávají //Babylonský talmud (Talmud Bavli)// a halachický zákoník židovského náboženského práva //Šulchan aruch//.$V současnosti je nejvyšší koncentrace Sefardů v Izraeli, Latinské Americe a západní Evropě. Mezi Sefardy, jejichž dílo dosáhlo světového věhlasu, patří italský malíř Amedeo Clemente *Modigliani (1884–1920), americký sociální psycholog rumunského původu Jacob Levi Moreno (1889–1975), německy píšící spisovatel bulharského původu Elias Canetti (1905–1994) a americký pianista Murray Perahia (narozen 1947). (Barbora Půtová)