vprvní polovině 1. tisíciletí př. n. l. významný <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stát')">*stát</span> v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asie, Malá')">*Malé Asii</span>, ležící pod severozápadními svahy Tauru v&nbsp;prostoru pozdější <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kappadokie')">*Kappadokie</span> na rozhraní tří mocenských zájmů: v&nbsp;nitru anatolské náhorní planiny musel čelit <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('opevnění')">*opevněními</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Frygové')">*Frygům</span>, na severovýchodě hraničil s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Urartu')">*Urartu</span>, na jihovýchodě pak se musel bránit téměř nepřetržitým výpadům <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asýrie')">*Asýrie</span>. V&nbsp;proměnách vzájemného poměru jejich sil utvářel Tabal, jak nás informují asyrské, urartejské a&nbsp;v&nbsp;omezené míře též domácí prameny, své dějiny. Byl členěn do množství (asyrské zdroje hovoří o&nbsp;20–24) správních celků v&nbsp;čele se suverénem, sídlícím v&nbsp;okolí Kayseri. V&nbsp;obyvatelstvu převažovalo luvijské etnikum (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Luvijci')">*Luvijci</span>), které dále udržovalo někdejší chetitské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lokalita')">*lokality</span> (Alişar, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Káneš')">*Káneš</span>) a&nbsp;rozvíjelo dědictví zaniklé <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('říše, chetitská')">*chetitské říše</span> a&nbsp;její <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tradice, kulturní')">*kulturní tradice</span>. Manifestovalo se jednak pokračováním stylotvorného <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kánon')">*kánonu</span> chetitského umění, jednak písemnými dokumenty, zaznamenanými luvijskými <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hieroglyf')">*hieroglyfy</span>. Na závažných monumentálních památkách na kameni užívalo sice dále kaligrafických archaizujících znaků, jak je známe z&nbsp;2. tisíciletí př. n. l., v&nbsp;běžných písemnostech na olověných deskách nebo kožených <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('svitek')">*svitcích</span> prokázalo však životnost starobylého systému, když jej zjednodušilo do kurzivních hieroglyfů, většinou se slabičnými hodnotami. Tabal, proslulý metalurgickými zkušenostmi a&nbsp;dovednostmi, byl vytrvale předmětem zájmu svých sousedů. První asyrský nápor za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tiglatpilesar')">*Tiglatpilesara I</span>. směřoval zejména proti Muškům (identifikovaným obvykle s&nbsp;Frygy). Tabalu tehdy ještě nevěnoval pozornost. Tabalu se nedotkla ani druhá asyrská invaze za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Aššurnasirpal')">*Aššurnasirpala II.</span> Teprve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Salmanassar')">*Salmanassar III.</span> se proti Tabalu dvakrát obrátil a&nbsp;přiměl jej platit <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('daně')">*daně</span>. Povstání, které v&nbsp;závěru jeho <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vláda')">*vlády</span> propuklo, vyústilo v&nbsp;dlouholeté oslabení <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asýrie')">*Asýrie</span> a&nbsp;poskytlo prostor pro rozmach urartejských záměrů. Tabal byl však zřejmě obezřetný a&nbsp;vůči Urartu se přímo nevázal, neboť mezi partnery urartejské protiasyrské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('koalice')">*koalice</span>, která se postavila <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tiglatpilesar')">*Tiglatpilesarovi III.</span> v&nbsp;roce 740 př. n. l. u&nbsp;Arpádu, není jmenován. Figuruje však již o&nbsp;dva roky později mezi poplatníky, podrobenými v&nbsp;souvislosti s&nbsp;porážkou dalšího syrského protiasyrského seskupení. Jeho vztah k&nbsp;Asýrii rozhodně nebyl tímto <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('akt')">*aktem</span> definitivně zakotven. Tabal se obratným manévrováním snažil uhájit svou samostatnost a&nbsp;nepoddal se asyrské nadvládě ani poté, co <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sargon')">*Sargon II.</span> provdal za tabalského vládce svoji dceru a&nbsp;věnem jí daroval sousední Chilakku. Teprve roku 713 př. n. l. byly Tabal a&nbsp;Chilakku přivtěleny k&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asýrie')">*asyrské říši</span> jako provincie; nikoli však trvale. Již roku 705 musel Sargon II. podniknout tažení proti Tabalu a&nbsp;během této výpravy zahynul. Jeho nástupce <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sinacherib')">*Sinacherib</span> se v&nbsp;letech 704/703 př. n. l. pokusil dobyté pozice hájit, udržel sice ještě Ku’e, ale Tabal a&nbsp;Chilakku se již jeho nadvládě vymkly. V&nbsp;7. století př. n. l. trpěly maloasijské státy nájezdy <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kimmeriové')">*Kimmeriů</span> a&nbsp;hledaly před nimi ochranu dokonce i&nbsp;u&nbsp;asyrského panovníka <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Aššurbanipal')">*Aššurbanipala</span>. Aššurbanipal byl však vázán problémy na východních hranicích říše, takže úlevu anatolskému obyvatelstvu přinesla teprve porážka kimmerijských svazků mezi léty 637–626 př. n. l. v&nbsp;oblasti Kilikie. V&nbsp;posledních desetiletích 7. století př. n. l. vystřídali Kimmerie v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Anatólie')">*Anatólii</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Skythové')">*Skythové</span>, počátek 6. století př. n. l. pak byl poznamenán bojem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Lýdové')">*Lýdů</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Médové')">*Médů</span>. Dočasné uklidnění přineslo teprve vytyčení lýdské a&nbsp;médské hranice na řece Kizil Irmaku v&nbsp;roce 585 př. n. l. V&nbsp;jižní části Malé Asie, v&nbsp;kilikijské rovině a&nbsp;v&nbsp;přilehlém Tauru, tehdy již vyrůstala samostatná kilikijská říše (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Chilakku')">*Chilakku</span>). (Jana Součková)