vprvní polovině 1. tisíciletí př. n. l. významný *stát v *Malé Asii, ležící pod severozápadními svahy Tauru v prostoru pozdější *Kappadokie na rozhraní tří mocenských zájmů: v nitru anatolské náhorní planiny musel čelit *opevněními *Frygům, na severovýchodě hraničil s *Urartu, na jihovýchodě pak se musel bránit téměř nepřetržitým výpadům *Asýrie. V proměnách vzájemného poměru jejich sil utvářel Tabal, jak nás informují asyrské, urartejské a v omezené míře též domácí prameny, své dějiny. Byl členěn do množství (asyrské zdroje hovoří o 20–24) správních celků v čele se suverénem, sídlícím v okolí Kayseri. V obyvatelstvu převažovalo luvijské etnikum (*Luvijci), které dále udržovalo někdejší chetitské *lokality (Alişar, *Káneš) a rozvíjelo dědictví zaniklé *chetitské říše a její *kulturní tradice. Manifestovalo se jednak pokračováním stylotvorného *kánonu chetitského umění, jednak písemnými dokumenty, zaznamenanými luvijskými *hieroglyfy. Na závažných monumentálních památkách na kameni užívalo sice dále kaligrafických archaizujících znaků, jak je známe z 2. tisíciletí př. n. l., v běžných písemnostech na olověných deskách nebo kožených *svitcích prokázalo však životnost starobylého systému, když jej zjednodušilo do kurzivních hieroglyfů, většinou se slabičnými hodnotami. Tabal, proslulý metalurgickými zkušenostmi a dovednostmi, byl vytrvale předmětem zájmu svých sousedů. První asyrský nápor za *Tiglatpilesara I. směřoval zejména proti Muškům (identifikovaným obvykle s Frygy). Tabalu tehdy ještě nevěnoval pozornost. Tabalu se nedotkla ani druhá asyrská invaze za *Aššurnasirpala II. Teprve *Salmanassar III. se proti Tabalu dvakrát obrátil a přiměl jej platit *daně. Povstání, které v závěru jeho *vlády propuklo, vyústilo v dlouholeté oslabení *Asýrie a poskytlo prostor pro rozmach urartejských záměrů. Tabal byl však zřejmě obezřetný a vůči Urartu se přímo nevázal, neboť mezi partnery urartejské protiasyrské *koalice, která se postavila *Tiglatpilesarovi III. v roce 740 př. n. l. u Arpádu, není jmenován. Figuruje však již o dva roky později mezi poplatníky, podrobenými v souvislosti s porážkou dalšího syrského protiasyrského seskupení. Jeho vztah k Asýrii rozhodně nebyl tímto *aktem definitivně zakotven. Tabal se obratným manévrováním snažil uhájit svou samostatnost a nepoddal se asyrské nadvládě ani poté, co *Sargon II. provdal za tabalského vládce svoji dceru a věnem jí daroval sousední Chilakku. Teprve roku 713 př. n. l. byly Tabal a Chilakku přivtěleny k *asyrské říši jako provincie; nikoli však trvale. Již roku 705 musel Sargon II. podniknout tažení proti Tabalu a během této výpravy zahynul. Jeho nástupce *Sinacherib se v letech 704/703 př. n. l. pokusil dobyté pozice hájit, udržel sice ještě Ku’e, ale Tabal a Chilakku se již jeho nadvládě vymkly. V 7. století př. n. l. trpěly maloasijské státy nájezdy *Kimmeriů a hledaly před nimi ochranu dokonce i u asyrského panovníka *Aššurbanipala. Aššurbanipal byl však vázán problémy na východních hranicích říše, takže úlevu anatolskému obyvatelstvu přinesla teprve porážka kimmerijských svazků mezi léty 637–626 př. n. l. v oblasti Kilikie. V posledních desetiletích 7. století př. n. l. vystřídali Kimmerie v *Anatólii *Skythové, počátek 6. století př. n. l. pak byl poznamenán bojem *Lýdů a *Médů. Dočasné uklidnění přineslo teprve vytyčení lýdské a médské hranice na řece Kizil Irmaku v roce 585 př. n. l. V jižní části Malé Asie, v kilikijské rovině a v přilehlém Tauru, tehdy již vyrůstala samostatná kilikijská říše (*Chilakku). (Jana Součková)