1. něco posvátného a nedotknutelného (pod trestem magických sil), vyňatého ze všedního užívání a vyhrazeného jen účelům kultovním, náboženským nebo magickým (například *totem);$2. zvláštní třída *sociokulturních regulativů, zahrnující něco zapovězeného, nedotknutelného vůbec, všechno, co není člověku dovoleno užívat: potrava (*tabu, potravinové), předměty, oblasti, kam se nesmí vstupovat nebo zákaz pohlavních vztahů mezi blízkými *příbuznými (*tabu, incestní). Jedná se o ustálené, naučené a sdílené vzorce chování a myšlení, které vymezují to, co je v dané *kultuře považované za znesvěcující, nepřirozené nebo patologické (*nekrofilie, nekrofagie, *incest aj.).$Konkrétní představy o tabu a s ním spjaté vzorce chování a myšlení variují v historickém čase a geografickém prostoru. Slovo tabu bylo do angličtiny uvedeno britským mořeplavcem Jamesem Cookem (1728–1779), který popsal tahitský obřad, při němž byla provedena lidská *oběť. Tato slavnost se jmenovala Poore Eree (modlitba za náčelníka) a oběť, která byla bohům nabídnuta nesla jméno //Tataa-taboo// („Posvěcený člověk“). Po Cookově smrti zapisovatel, který pokračoval v jeho popisu tahitské kultury, napsal, že místní *kněží „tabuizovali“ pole sladkých brambor. Pojem tabu použil také na zákaz, který domorodým ženám v Tichomoří přísně zapovídal jíst určité druhy masa. V 19. a 20. století se pojem tabu stal běžnou součástí etnologické a antropologické literatury. Zásluhu na rozšíření pojmu tabu do dalších společenských věd měl rakouský psychoanalytik *Sigmund Freud (1856–1939), který nazval svojí knihu věnovanou vzniku *exogamie a incestního tabu //Totem und Tabu// (1913, česky: //Totem a tabu//. Praha: Práh, 1991). S pojmem tabu jako synonymem silného společenského zákazu se setkáváme v pracích klasiků *sociální antropologie *Jamese Georga Frazera (1854–1941), *Alfreda Reginalda Radcliffe-Browna (1881–1955) a *Bronisłava Kaspera Malinowského (1884–1942). V posledních desetiletích sice došlo ke snížení frekvence používání pojmu tabu v antropologické literatuře, jak ale poznamenal Chris Knight, společenští vědci budou velice těžko hledat alternativní slovo, které bude vyjadřovat zákaz, jehož porušení je pokládáno za znesvěcující a nepřirozené. Je proto pravděpodobné, že pojem tabu i nadále zůstane součástí kategoriálního aparátu věd o člověku a kultuře.$Pod vlivem *osvícenství se tabu dnes chápe převážně pejorativně, při hlubším pohledu však lze pochopit jeho význam. Staví člověku před oči, že některé věci nesmí udělat, i kdyby nevěděl proč – morální tabu. Přehlížení této skutečnosti může vést až k tragédiím, které postihují celá společenství, a to ne jako někým uložený trest, nýbrž jako přímý důsledek nedovoleného jednání: oslabení „posvátné“ *úcty k lidskému životu umožnilo zabíjení „méněcenných“ ve vyhlazovacích táborech v období *nacismu, zrušení soukromého vlastnictví vedlo k ochuzení celých společností a států za socialistické éry po *druhé světové válce, pojetí *přírody jako zdroje surovin k její devastaci apod.$Tabu představuje specifickou třídu sociokulturních regulativů z toho důvodu, že ve srovnání s *obyčeji, *mravy a *zákony, je jeho překročení považováno nejen za něco neslušného, nemorálního nebo zločinného, ale také za chování, které je znesvěcující, nepřirozené nebo patologické. Proto porušení tabu vyvolává nejvyšší stupeň pobouření a odsouzení a *sankce jsou velmi tvrdé. Někdy jsou dokonce spojeny s vyhoštěním viníka z komunity nebo jeho fyzickou likvidací. (Jaroslav Malina, Václav Soukup)