Hliněné tabulky jsou považovány za nejstarší kulturní technologii vytvářející materiální předpoklady pro replikaci písma. Jedná se o využití jílovité půdy k výrobě tabulek oválného, čtvercového a zejména obdélníkového formátu. Hliněné tabulky sloužily pro záznam klínového písma na území Mezopotámie. S tímto nositelem psané informace se poprvé setkáváme v období kolem 2 900 př. n. l.$V nádrži naplněné vodou a hlínou docházelo k výrobě směsi, jejímž mícháním se vyplavily drobné nečistoty (sláma, listí, kaménky, úlomky dřeva). Po vylití vody z nádrže zůstala pouze čistá hlína, určená k ručnímu formování bez podložky. Tabulky k rychlé spotřebě mohly být vyráběny také z nečisté hlíny. K výrobě náročnějších tabulek se užívala hlína jemně plavená. Produkce luxusních tabulek se zakládala na kombinaci hlíny z červeného jádra a tenké žluté horní vrstvy. Vytlačením znaku byla proražena krycí vrstva a ve žlutém podkladu vystoupilo červené písmo. Závěrečná fáze vzniku hliněných tabulek byla spjata s vysušováním na slunci nebo v případě zvláště důležitých textů vypalováním v peci. Produkce větších tabulek však vyžadovala podložku pro formování a také pro psaní. Takto vzniklé tabulky, zvané plankonvexní, jsou charakteristické vyklenutím jedné strany a plochostí strany druhé. V období 2 400 př. n. l. se ustálilo užívání ploché strany jako přední a klenuté strany jako zadní. Za podložku sloužila dřevěná deska, zesílená ve střední části. Toto opatření zamezovalo prohnutí tabulky během jejího snímání z podložky a dosažení pravidelných tvarů.$Na tabulky malých rozměrů psal písař od levého okraje k pravému po celé ploše. Větší tabulky rozdělil písař čarami do několika sloupců, v nichž kladl znaky v řádcích také zleva doprava. V případě popisování tabulky po obou stranách platila pro přechod z přední strany na zadní stranu určitá pravidla. Tabulky se většinou překlápěly zdola nahoru a sloupce byly řazeny zprava doleva. Tabulky neukončené během jediného dne byly baleny na noc do vlhkých tkanin, čímž se předcházelo ztvrdnutí hlíny. Znaky se vyrývaly dřevěným nebo rákosovým rydlem, opatřeným tupým koncem pro korekci textu. Na tabulkách lze rozeznat tři druhy různě tvarovaných rydel – klínové znaky, kruhové znaky a tenké rovné čáry. Důležité dokumenty, u nichž bylo třeba vyloučit dodatečné korekce, se ukládaly do hliněných obálek. Na obálky se vyryly podstatné části textu, opsané z tabulky uvnitř obálky. V obálce uchovaná tabulka tak nemohla být žádným způsobem pozměněna.$Unikátní soubory hliněných tabulek byly nalezeny například v chetitském hlavním městě Chattušaš na území dnešního Turecka, ve fénickém městě Ugarit na území dnešní Sýrie nebo v asyrském hlavním městě Ninive na území dnešního Iráku. Zde se nacházela první systematicky vytvořená knihovna – Aššurbanipalova knihovna (7. století př. n. l.), rozdělená do dvou částí: státní archiv (smlouvy, diplomatická a správní korespondence, právní výnosy aj.) a vlastní knihovna (eposy, mýty, kultovní, lékařské, astronomické texty aj.). Z vlastní knihovny asyrského krále Aššurbanipala (685–627 př. n. l.) se dochovalo na 5 000 hliněných tabulek a fragmentů. Zde se nacházela i nejstarší písemná památka sumerské literatury, //Epos o Gilgamešovi// (počátek 2. tisíciletí př. n. l.), napsaná na 12 hliněných tabulkách.
 (Barbora Půtová)