souhrnné pojmenování (zavedené v 19. století) jazykově a kulturně blízkých *indiánských etnik, která tvořila většinu původních obyvatel Velkých Antil a části Baham a až na výjimky byla vyhlazena už na počátku španělské *kolonizace. Taínové hovořili patrně jedním *jazykem, který patřil do *arawacké jazykové skupiny a členil se na pět dialektů. *Náboženství bylo *animistické, s rozvinutou obřadností. Taínové byli zemědělci (*zemědělství), místy znali i umělé zavlažování, významnou úlohu hrál také *lov, *rybolov*sběr planě rostoucích plodin a bylin. Z domácích zvířat chovali jen *psy a lovecké ptáky. Z řemesel bylo důležité *košíkářství, pletení, *hrnčířství, zpracování *kamene*dřeva (hlavně *umělecká řemesla), v rozvinuté formě existoval i výměnný obchod. Taínové nebyli příliš bojovní a nedokázali čelit nájezdům *Karibů a později *Španělů. (Viz též *lidé v karibské oblasti, první.) (Oldřich Kašpar)