-i, m., kost hlezenní – co do velikosti jde o druhou největší *kost zánártní, která přenáší hmotnost těla z *tibie na vrchol *klenby nožní. Hlavní oddíl hlezenní kosti člověka – tělo //(corpus tali)// má proximálně kladkovou styčnou plošku pro skloubení s kostmi bércovými – tibií a *fibulou – //trochlea tali//. Dorzálním směrem vybíhá z těla talu //processus posterior tali//, rozdělený průběhem žlábku pro šlachu – //sulcus tendinis// //*musculi flexoris hallucis longi// na menší //tuberculum mediale// a větší //tuberculum laterale//. Na plantární straně talu jsou tři kloubní plošky pro spojení s *kostí patní //(facies articularis calcanea anterior, media et posterior)//. Mezi střední a zadní kloubní ploškou je zde šikmá rýha – //sulcus tali//. Fibulární strana kosti vybíhá v //processus lateralis tali//, ventrálně pokračuje tělo krátkým krčkem – //collum tali// v hlavici – //caput tali//. Na ní se nachází //facies articularis navicularis// pro skloubení talu s *kostí loďkovitou. //Trochlea tali// je distálně poněkud širší, což má význam pro některé pohyby v *kloubu talokrurálním (například viklavé pohyby při delším stoji na špičkách). Přední a střední kloubní plošky pro skloubení s kostí patní //(facies articularis calcanea anterior et media)// spolu často splývají. //Processus posterior tali// má samostatné *osifikační jádro, které se někdy nespojí s tělem a potom se tato oddělená část nazývá //*os trigonum//.$Při stranovém určení necháme směřovat hlavici hlezenní kosti distálně, kloubní plošky pro skloubení s patní kostí plantárně a //trochlea tali// proximálním směrem. Stranu pak určí laterálně směřující //processus lateralis tali//. $Zatímco termín //talus// se užívá v humánní i veterinární *medicíně, v *zoologii se kost hlezenní označuje jako //astragalus//. (Jiří Gaisler, Ladislava Horáčková)