kulturní kategorie a&nbsp;téma uměleckých děl, vyjadřující představu o&nbsp;příchodu a&nbsp;nevyhnutelnosti smrti prostřednictvím alegorického tance živých s&nbsp;mrtvými. Tance smrti nalezly své literární a&nbsp;výtvarné zpracování již v&nbsp;období pozdního <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('středověk')">*středověku</span>. Morové epidemie a&nbsp;lidová fantazie vedla ke vzniku děl, v&nbsp;nichž si mrtví symbolicky přicházejí pro živé a&nbsp;odvádějí je ze života. K&nbsp;tanečnímu rozměru, dialogu živých a&nbsp;mrtvých, zřejmě přispěl dobový motiv mrtvých tančících na hrobech za zvuku hudebních nástrojů. Dochovaná umělecká ztvárnění Tance smrti svědčí o&nbsp;tom, že Smrt (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('smrt')">*smrt</span>) byla vnímána jako univerzální kategorie, která stírala rozdíl mezi statusy i&nbsp;sociální hierarchií. Smrt personifikovaná do podoby kostlivce vtahovala do „kruhu nebytí“ každou živou bytost. Skutečnost, že se živý smrti brání, vyjadřuje jednu ze základních antropologických konstant – binární kontrast života a&nbsp;smrti. Motiv Tanců smrti umožňoval nastolit sociální <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rovnost')">*rovnost</span>, neboť před smrtí si byli všichni rovni. Smrt přicházela nečekaně a&nbsp;bez ohledu na sociální postavení a&nbsp;společenskou hierarchii. Na obrazech věnovaných tomuto tématu, Smrt kosí své oběti bez ohledu na společenskou hierarchii, od <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('papež')">*papeže</span> přes <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kardinál')">*kardinála</span> a&nbsp;nižší <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('klérus')">*klérus</span> až po šlechtice, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('měšťanstvo')">*měšťana</span>, mladou pannu, chudáka a&nbsp;nemluvně.$Z hlediska <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie, fyzická')">*fyzické antropologie</span> je důležité, že námět Tanců smrti nabízí rozmanitá vyobrazení lidských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sceletum')">*skeletů</span>, na nichž lze rekonstruovat postupný vývoj znalosti lidské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('anatomie')">*anatomie</span> v&nbsp;kontextu západní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('medicína')">*medicíny</span>. Jako nezanedbatelný aspekt se do popředí dostává zejména umělecká reflexe proměn formy lidské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pelvis')">*pánve</span>. Ta od rudimentárního ztvárnění (například nástěnné malby v&nbsp;La Chaise-Dieu, 1460–1470, v&nbsp;Nørre Alslev, kolem 1480) nabývá s&nbsp;kumulací poznatků detailního zpracování (například nástěnné malby v&nbsp;Pinzolo, 1539, v&nbsp;Brně-Králově Poli, 2. polovina 17. století). Růst anatomických znalostí lze zaznamenat v&nbsp;lékařských rukopisech a&nbsp;tiscích, například na miniaturách rukopisu //Anathomia Designata per Figures// (Anatomický popis na figurách, 1345) italského lékaře Guida da Vigevano (kolem 1280 – kolem 1349). Na jedné z&nbsp;šesti zachovaných miniatur rukopisu přistupuje lékař k&nbsp;nahé lidské postavě, jejíž pánev tvoří pouze kresebná linie těla a&nbsp;pohled do břišní dutiny. Autentické zobrazení lidské pánve jako součásti lidského těla umožnily pitvy, jejichž realizace v&nbsp;Evropě narůstá od první poloviny 14. století. První dokumentovanou pitvu lidského těla provedl italský lékař a&nbsp;anatom <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mondino dei Luzzi')">*Mondino dei Luzzi</span> (kolem 1275–1326) v&nbsp;roce 1315 v&nbsp;Padově. Jeho učebnice //Anatome omnium humani corporis interiorum membrorum //(Anatomie všech vnitřních částí lidského těla, 1316) zvaná též //Anathomia Mundini// (Mundinova anatomie) představovala výchozí článek tohoto oboru medicíny až do uveřejnění knihy //De humanis corporis fabrica libri septem// (Sedm knih o&nbsp;stavbě lidského těla, 1543), kterou napsal vlámský lékař a&nbsp;anatom <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Vesalius, Andreas')">*Andreas Vesalius</span> (1514–1564). K&nbsp;ilustracím Vesaliova díla náleží <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dřevořez')">*dřevořezy</span> skeletů s&nbsp;precizně zachycenou pánví. Diferenci mezi mužskou a&nbsp;ženskou pánví poprvé popsal italský chirurg Giacomo Berengario da Carpi (kolem 1460–1530) v&nbsp;obsáhlém komentáři //Commentaria cum amplissimis additionibus super Anatomia Mundini// (Komentáře s&nbsp;rozsáhlými dodatky k&nbsp;Mondiniho Anatomiím, 1521) s&nbsp;jednadvaceti dřevořezy k&nbsp;Luzziho učebnici// Anatome omnium humani corporis interiorum membrorum//.$Původní podoba Tanců smrti vycházela z&nbsp;kráčených párových tanců. Jejich účastníci, reprezentující jednotlivé společenské skupiny a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stavy')">*stavy</span>, byli obvykle zobrazeni v&nbsp;obřadném zástupu postav vedených Smrtkou. Tato řetězová forma byla patrně původně odvozena z&nbsp;tance branle, oblíbeného ve Francii v&nbsp;období středověku.$První tištěná vydání Tanců smrti představovaly volné grafické listy zvané Bilderbogen (kolorované jednostranné letáky), provedené dřevořezem v&nbsp;1. polovině 15. století. Nejstarší Tance smrti na území Německa, zobrazující kostlivce hrající na hudební nástroje (trubka a&nbsp;roh), lze spatřit na dřevořezech rukopisu //Codex Palaticum germanicum 438// (1465). První vydání edice //La Grant Danse Macabre //(Velký Tanec smrti, 1485), v&nbsp;němž si Smrt odvádí mužské protagonisty, realizoval francouzský tiskař Guyot Marchant (v&nbsp;Paříži činný v&nbsp;letech 1483–1507). V&nbsp;následujícím roce navázal originálním vydáním //La Grant Danse Macabre des Femmes //(Velký ženský Tanec smrti), které vyniká neobvyklou převahou zobrazených žen střední a&nbsp;nižší společenské třídy (například měšťanka, vesničanka, služebná, kojná, pastýřka, klevetnice, stařena o&nbsp;berlích, prostitutka). Ilustrace této edice korespondovaly s&nbsp;nástěnnými malbami //Tance smrti// z&nbsp;let 1424–1425 na hřbitově <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('klášter')">*kláštera</span> Neviňátek (Cimetière des Innocents, zrušen 1786) v&nbsp;Paříži, které lze označit za nejstarší nástěnné zobrazení tohoto námětu. Výši popularity dokládá kopie na hřbitovní zdi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kostel')">*kostela</span> svatého Pavla v&nbsp;Londýně z&nbsp;roku 1440. V&nbsp;kontextu švýcarské oblasti je třeba uvést Tance smrti zvané //Velký basilejský Tanec smrti// (kolem roku 1440) na hřbitovní zdi dominikánského kláštera (fragmenty v&nbsp;Historickém muzeu v&nbsp;Basileji) a&nbsp;//Malý basilejský Tanec smrti //(konec 15. století, zničen 1880) v&nbsp;areálu kláštera dominikánek. Na území Francie je dochována nástěnná malba //Tance smrti// (1460–1470) v&nbsp;areálu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('opatství')">*opatství</span> La Chaise-Dieu. Německý malíř a&nbsp;rytec Bernt Notke (kolem 1440–1509) vytvořil deskové obrazy cyklu //Tance smrti// v&nbsp;letech 1463–1466 (zničeny 1942) pro kostel Panny Marie v&nbsp;Lübecku. Obrazy zachycovaly dvacet čtyři párů postav v&nbsp;životní velikosti na pozadí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('veduta')">*veduty</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('město')">*města</span> Lübecku oblečených podle módy burgundského dvora 15. století. Fragment dalšího Notkeho obrazu //Tance smrti// (kolem roku 1500) se nachází v&nbsp;kostele svatého Mikuláše v&nbsp;estonském Tallinnu. Na deskové obrazy cyklu //Tance smrti// z&nbsp;Lübecku navazuje <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('inkunábule')">*inkunábule</span> //Des dodes dantz// (Tanec smrti, 1489), v&nbsp;níž je Smrt pravidelně situována na čelní pravé straně publikace směrem k&nbsp;jednotlivým osobám na čelní levé straně. Tuto inkunábuli vytiskl německý tiskař Hans van Ghetelen (před 1480–1528), stejně jako další tisk //Dodendantz// (Tanec smrti, 1520), v&nbsp;němž lze spatřit jednotlivé postavy rezonující s&nbsp;architektonickým pozadím. Námět Tance smrti pronikl také na území severní Evropy – finské město Inkoo (1510–1520), dánská města Egtved na Jutském poloostrově (před rokem 1450) a&nbsp;Nørre Alslev na ostrově Falster (kolem 1480). Ukázkou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('difuze')">*difuze</span> tohoto tématu jsou nástěnné malby //Tance smrti// istrijského malíře Janez iz Kastva (latinsky Johannes de Castuo) v&nbsp;kostele Panny Marie na Skalách v&nbsp;chorvatském Beramu z&nbsp;roku 1474 a&nbsp;v&nbsp;trinitářském kostele v&nbsp;Hrastovlje na Slovinsku z&nbsp;roku 1490. Nástěnná malba //Tance smrti// (1484) v&nbsp;kostelní věži Panny Marie v&nbsp;Berlíně představuje kompozici rozdělenou výjevem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ukřižování')">*Ukřižování</span> na dvě autonomní části, při níž se mrtví drží za ruce s&nbsp;živými. Levá strana <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kříž')">*kříže</span> je zastoupena čtrnácti představiteli <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kněz')">*kněží</span> a&nbsp;pravá čtrnácti zástupci světského stavu. V&nbsp;Itálii lze nástěnnou malbu //Tance smrti //z&nbsp;roku 1485 spatřit na flagelantské oratoři v&nbsp;Clusone u&nbsp;Bergama. Inkunábuli //Heidelberger Totentanz// (Heidelberské Tance smrti) vytiskl před rokem 1488 německý tiskař Heinrich Knoblochtzer (kolem 1445 – po roce 1500). Zobrazení v&nbsp;této publikaci zahrnuje třicet osm rozmanitých variací přicházející Smrti, z&nbsp;jejíhož skeletu například vylézají hadi a&nbsp;obtáčejí jej. Dřevořezový list //Tance smrti //tvoří součást <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kronika')">*kroniky</span> německého historika Hartmanna Schedela (1440–1514) //Liber Chronicarum// (Kniha kronik), zvanou také //Die Schedelsche Weltchronik// (Schedelova kronika světa, 1493), kterou ilustracemi vyzdobili němečtí malíři Michael Wolgemut (1434–1519) a&nbsp;Wilhelm Pleydenwurff (kolem 1450–1494). Stránkové orámování motivem Tance smrti tvoří součást rukopisu //Horae Beatae Mariae Virginis ad usum Romanum //(Hodinky Blahoslavené Panny Marie k&nbsp;římskému uzu, 1498), jejž na pergamen vytiskl francouzský tiskař Philippe Pigouchet (v&nbsp;Paříži činný v&nbsp;letech 1488–1515). Švýcarský tiskař Matthias Huss (v&nbsp;Lyonu činný v&nbsp;letech 1482–1500) vytiskl cyklus //La Grant Danse macabre// (Velký Tanec smrti, 1499). Zde je zachycena Smrt přicházející pro živé do interiéru tiskárny a&nbsp;knihkupectví. Německý malíř a&nbsp;grafik Niklaus Manuel Deutsch I&nbsp;(1484–1530) vyzdobil hřbitovní zeď dominikánského kláštera v&nbsp;Bernu nástěnnou malbou //Tance smrti// v&nbsp;letech 1516–1519 (zničena 1660). Na území Itálie nástěnné malby //Tance smrti// realizoval italský malíř Simone Baschenis zvaný Baschenis Averara (1490–1555) na hřbitovní kapli San Stefano v&nbsp;Carisolo (1519) a&nbsp;na kostele San Vigilio v&nbsp;Pinzolo (1539). Nejznámější cyklus Tance smrti v&nbsp;dřevořezu je spojován s&nbsp;osobností německého malíře Hanse Holbeina mladšího (1498–1543), který kresebný návrh vytvořil již v&nbsp;letech 1523–1526. Holbeinovy kresby provedl v&nbsp;41 dřevořezech německý rytec Hans Lützelburger (kolem 1495–1526) a&nbsp;verši doprovodil francouzský humanista a&nbsp;historik Gilles Corrozet (1510–1568). Cyklus byl vydán pod názvem //Les simulachres et histoirées faces de la mort,// //autant élégamment// //pourtraictes, que artificiellement imaginées// (Obrazy a&nbsp;příběhy podoby smrti, stejně tak vybraně popsané jako umělecky vyobrazené) v&nbsp;roce 1538. K&nbsp;dalšímu vydání doplněného cyklu 58 dřevořezů došlo v&nbsp;roce 1562 pod názvem //Les images de la mort, auxquelles sont adjoustees dix sept figures// (Obrazy smrti, k&nbsp;nimž je připojeno sedmnáct obrazů). Z&nbsp;Holbeinova prvního vydání Tance smrti (1538) vycházel již v&nbsp;roce 1544 německý dřevorytec Jost de Negker (1485–1544) v&nbsp;cyklu //Augšpurské Tance smrti//. Holbeinovo dílo bylo inspirací i&nbsp;pro lepty díla //Mortalium nobilitas iconibus ab Holbeino delineatis et a&nbsp;W. Hollar exsculptis expressa// (Vážnost - Majestát mrtvých v&nbsp;Holbeinových obrazech a&nbsp;v&nbsp;rytinách, které podle nich vytvořil V. Hollar, 1651) českého rytce a&nbsp;kreslíře <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hollar, Václav')">*Václava Hollara</span> (1607–1677). Nástěnná malba s&nbsp;kartuziánským //Tancem smrti// se zachovala na schodišti západního křídla kartuziánského kláštera Nejsvětější Trojice v&nbsp;Brně-Králově Poli, jejíž vznik je kladen do 2. poloviny 17. století. S&nbsp;tímto motivem se setkáme také v&nbsp;díle českého rytce Michaela Heinricha Rentze (1698–1758) v&nbsp;cyklu 52 grafických listů //Geistliche Todts-Gedancken// (Duchovní myšlenky smrti, 1753). $Rentz byl při tvorbě grafických listů inspirován verši //Bonreposké knížky// anonymního tvůrce a&nbsp;patrně také nástěnnými malbami //Tance smrti// (po roce 1720) v&nbsp;dolní chodbě špitálu v&nbsp;Kuksu. Německý malíř a&nbsp;rytec Johann Elias Ridinger (1698–1767) je autorem kresebného zpracování //Tance smrti// (kolem 1750) v&nbsp;podobě uzavřeného kruhu pod vlivem lidového tance farandola, rozšířeného ve středověku na jihu Evropy. Tanec smrti využil jako prostředek satiry sociálního a&nbsp;kulturního života společnosti anglický malíř a&nbsp;karikaturista Thomas Rowlandson (1756–1827) v&nbsp;díle //The English Dance of Death// (Anglické Tance smrti, 1814–1816).$Až do 19. století byl námět Tance smrti spjat převážně s&nbsp;oblastí sakrální umělecké tvorby. Ve výtvarném umění bylo toto téma zpracováno kromě malby zejména technikou dřevořezu a&nbsp;dřevorytu. Techniku <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('linoryt')">*linorytu</span> využil pro ztvárnění Tance smrti německý grafik Gerd Arntz (1901–1988). Kromě klasických malířských a&nbsp;grafických technik byly při tvorbě Tanců smrti využity také vitráže, chórové přepážky a&nbsp;výšivky liturgických <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('textil')">*textilií</span> (kasule). Tance smrti ovšem pronikly také v&nbsp;oblasti každodennosti a&nbsp;profánní kultury. Již v&nbsp;období <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura, renesanční')">*renesance</span> se s&nbsp;nimi můžeme setkat na hracích kartách nebo kovodělných artefaktech.$Ve 20. století se téma a&nbsp;motiv Tanců smrti stal součástí širokého spektra výtvarných děl. Například americký malíř Thomas Cornell (narozen 1937) vytvořil triptych //Tance smrti// (1968–1969) jako reminiscenci na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka')">*válku</span> ve Vietnamu. Temnou a&nbsp;expresionistickou vizi //Tance smrti// (1999–2000) realizoval rakouský malíř Herwig Zens (narozen 1940) v&nbsp;cyklu obrazů ve hřbitovní kapli v&nbsp;Brunn am Gebirge. Ruskou duši Tancům smrti vtiskly malířky Nina Petrova Tuqtaman-Valetova (narozena 1958) a&nbsp;Eugenia Vronskaya (narozena 1966). Ve Spojených státech amerických ztvárnili tento fenomén ve stylu groteskní a&nbsp;komiksové tvorby malířka Mary M. Mazziottiová (narozena 1951) a&nbsp;multimediální umělec Mike Estabrook (narozen 1961).$V modifikované podobě se fenomén Tanců smrti promítl do různých literárních žánrů. Setkáváme se s&nbsp;nimi v&nbsp;próze (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Deml, Jakub')">*Jakub Deml</span>, //Tanec smrti//, 1914), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('poezie')">*poezii</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Goethe, Johann Wolfgang von')">*Johan Wolfgang von Goethe</span>, //Totentanz//, 1815, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Baudelaire, Charles Pierre')">*Charles Baudelaire</span>, //Danse macabre//, 1857, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Rilke, Rainer Maria')">*Rainer Maria Rilke</span> //Toten-Tanz//, 1907, Karel Šiktanc, //Tanec smrti aneb Ještě pámbu neumřel//, 1979) i&nbsp;v&nbsp;dramatické tvorbě (Anonym //Vonn dem Todt/Oder Todtentantz//, 1606, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Strindberg, August')">*August Strindberg</span>, //Dödsdansen//, 1901). Své uplatnění nalezlo téma Tanců smrti také v&nbsp;hudební tvorbě (August Nörmiger// Mattasin oder Toden Tanz//, 1598, Franz Liszt, //Totentanz. Paraphrase über Dies irae// 1849, Camille Saint-Saëns, //Danse macabre//, Op. 40, 1874, Maria Hofer, //Totentanz//, 1943). Motiv Tanců smrti byl použit také v&nbsp;němém filmu (Urban Gad, //Der Totentanz//, 1912, Otto Rippert, //Der Totentanz//, 1919) a&nbsp;řadě filmových hororů (Jack Hill a&nbsp;Juan Ibanez, //Dance of Death//, 1968, Greydon Clark, //Dance Macabre//, 1991).$Z antropologického hlediska lze Tance smrti označit za unikátní kulturní fenomén, jehož prostřednictvím příslušníci evropské kultury vedli dialog na téma lidské smrtelnosti. V&nbsp;tomto významu Tance smrti představují významné téma antropologické subdisciplíny označované jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie smrti')">*antropologie smrti</span>. (Viz též <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ikonografie smrti v&nbsp;evropském umění')">*ikonografie smrti v&nbsp;evropském umění</span>.) (Barbora Půtová)