izolované etnické skupiny severoamerických *indiánů žijící v západním Mexiku, zejména u jezera Pátzcuaro. Jejich počátky spadají do 5. století př. n. l., za předky jsou považováni nositelé předkolumbovských kultur *Colima, Jalisco a Nayarit. Jsou tvůrci vynikajících uměleckých artefaktů (zejména ozdob z ptačího peří, hliněných plastik a zlatých masek), jejich umění dosáhlo vrcholu v 5.–8. století n. 1. Kolem roku 1400 založili vyspělý státní celek, ale později se dostali do konfliktu s *aztéckou říší, byli poraženi a utrpěli veliké ztráty. Po dobytí jejich území *Španěly zůstali Taraskové poměrně malou etnickou skupinou, která je dodnes pokládána za pozůstatek nejstaršího místního obyvatelstva. Dodnes si udržují zvláštní praktiky týkající se narození dětí a bezprostřední péče o ně. *Novorozenec může být pokřtěn až po čtyřicetidenním období zvaném //patsákuni//, kdy s ním matka odpočívá v izolaci. Po křtu je dítě zavinuto na šest týdnů tak, aby bylo v bezprostředním kontaktu s tělem matky nebo s přímou *příbuznou. Z celkového počtu asi 45 000 osob užívá jen asi 20 % *taraštinu, ostatní již jen *španělštinu. (Oldřich Kašpar, Lukáš Šín)