italský básník. Život a&nbsp;dílo Torquata Tassa vyjadřují stav jisté vyčerpanosti italské kultury poslední třetiny 16. století. Jeho tvorba do jisté míry uchovala tradice předcházející epochy, ale současně vytvořila jednu z&nbsp;významných syntéz nových stylotvorných tendencí a&nbsp;komunikačních strategií, které ovládly Evropu v&nbsp;17. a&nbsp;v&nbsp;první polovině 18. století. To je důvod, proč je Tasso pokládán za představitele pozdní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura, renesanční')">*renesance</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura, barokní')">*baroka</span> i&nbsp;klasicistní poetiky. Tasso, na jehož chování měla nepochybně vliv také duševní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nemoc')">*choroba</span> a&nbsp;její zhoršující se stav, byl osobností barokně rozpornou a&nbsp;protikladnou, podléhající návalům sebezničující tvůrčí energie a&nbsp;paralyzujícím depresím. (Za své výtržnosti byl několikrát vězněn, osm let strávil v&nbsp;nucené klášterní internaci.) Své vrcholné dílo //Gerusalemme liberata// (Osvobozený Jeruzalém, dokončeno 1575, definitivní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('verze')">*verze</span> zveřejněna 1581) udal <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('inkvizice')">*inkvizici</span> a&nbsp;pochybnosti o&nbsp;správnosti svých postojů nezměnil ani po osvobozujícím rozsudku inkvizičního soudu. Svůj epos dokázal dokonale zlikvidovat tím, že jej upravil podle rad čtenářů a&nbsp;kritik a&nbsp;vydal pod novým názvem //Gerusalemme conquistata// (Dobytí Jeruzaléma, 1593).$V //Osvobozeném Jeruzalémě//, rozčleněném do třiceti zpěvů, vytvořil po vzoru <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Homér')">*Homéra</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Vergilius, Publius Vergilius Maro')">*Vergilia</span> národní epos. Nevolí si však antickou mytologickou látku, nýbrž námět křesťanský, spjatý se středověkými <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('výprava, křížová')">*křižáckými výpravami</span>, jejichž cílem bylo osvobození Božího hrobu v&nbsp;Jeruzalémě. Ideovým i&nbsp;dějotvorným základem eposu je <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konflikt')">*konflikt</span> křesťanského a&nbsp;pohanského (muslimského) světa. Křesťanské vojsko, vedené Godfridem Bouillonským, bojuje se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Saracéni')">*Saracény</span>, které chrání ďáblovy síly, symbolizované krásnou kouzelnicí Armidou. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('křesťané')">*Křesťané</span> však zvítězí nad kouzly a&nbsp;čarami. K&nbsp;vítězství výrazně přispěje také <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rytíř')">*rytíř</span> Rinaldo, který se do Armidy zamiluje a&nbsp;obrátí ji na křesťanskou víru. Epos má bohatou dějovou strukturu, do níž jsou vpleteny osudy četných hrdinů. Jeden z&nbsp;nejdramatičtějších milostných vztahů je zachycen v&nbsp;příběhu rytíře Tankreda a&nbsp;statečné pohanské dívky Klorindy. (Jiří Pavelka)