1. starověký *kmenový svaz *mongolského původu, ve 13.–14. století označení různých populací spojených ve *Zlaté hordě;$2. *národ mongolského původu žijící v Tatarstánu (autonomní *republika v rámci Ruské federace), asi 1,7 milionu osob, a jinde v Rusku a na Ukrajině (celkem asi 7 milionů), v Rumunsku (asi 25 000), Bulharsku (asi 20 000), Číně, Turecku aj.; celkem asi 10–20 milionů lidí. Jazyk (*tatarština) patří do kypčacké skupiny *turkické větve *altajské jazykové rodiny, mnozí mluví rusky, respektive *jazykem své *země. Původní sídla Tatarů byla v oblasti středního Povolží až po Ural. Ve 3. století n. l. pronikly na území dnešního Tatarstánu ugritsko-mongolské kmeny, jejichž vliv až do 7. století sílil. Od 10. století se území začlenilo do Volžsko-kamského Bulharska, to však bylo v roce 1236 poraženo a připojeno k Zlaté hordě. Tataři se postupně formovali v kmenové svazy a po příchodu dalších mongolských a *turkických etnik z východní a střední Asie vytvořili v průběhu 13.–18. století řadu skupin, označovaných *Rusy za tatarské: a) povolžští Tataři (Kazanlykové, Mišerové, kazanští a astrachanští Tataři), b) sibiřští Tataři (tobolští, tomští a ťumenští Tataři), c) Krymští Tataři, a dále řada menších tatarských etnik jako například litevští, běloruští aj. Základním a společným způsobem obživy byl kočovný a polokočovný chov dobytka, později se rozvinula *řemesla a některá tatarská etnika přešla k usedlému zemědělskému způsobu života. Po rozpadu mongolské říše vliv na území dnešního Tatarstánu získal *Kazaňský chanát. V polovině 16. století byla země obsazena ruskou armádou a připojena k Rusku. Začala ruská *kolonizace a rusifikace Tatarů, včetně jejich přestoupení od *islámu ke *křesťanství. Útlak se stupňoval, a proto část Tatarů odešla za Ural, další část organizovala četná povstání proti ruské moci. Odpovědí z Petrohradu bylo zeslabení tlaku, udělení šlechtických práv muslimskému *duchovenstvu, otevírání *medres, divadel a *univerzity. Po *říjnové revoluci byla ustanovena Tatarská ASSR. Po rozpadu Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) sílily snahy Tatarů na osamostatnění, k němuž však nedošlo; vznikl však Tatarstán jako autonomní republika Ruské federace. V Tatarstánu žije kolem 3,8 milionu obyvatel – hlavně Tataři a Rusové, a to v přibližně stejném počtu; podíl ostatních etnik je nepatrný. Většina obyvatel jsou *sunnitští muslimové, mají k tomuto účelu asi 1 000 náboženských objektů (většinou *mešit), pravoslavných *kostelů je asi jen kolem dvou set.$Specifická je historie tatarského osídlení poloostrova Krymu (od roku 1954 součást Ukrajiny), kde v letech 1443–1783 existoval chanát, úzce spjatý s *osmanskou říší. Tatarská kulturní specifika však přetrvávala i po připojení oblasti k Rusku. Za *druhé světové války byl Krym obsazen nacisty; za údajnou *kolaboraci s nimi bylo v roce 1944 celé krymskotatarské etnikum deportováno do Střední Asie (Uzbekistán), na Sibiř a Ural. V 60. letech byli krymští Tataři rehabilitováni, k jejich návratu však mohlo docházet až od konce 80. let. V současnosti žije na Krymu ca 270 000 Tatarů (12 % obyvatelstva poloostrova). Tatarská *kultura a *jazyk jsou zde tak po půlstoleté přestávce opět přítomné; nedořešené však zůstávají majetkové problémy a celková pozice Krymských Tatarů v rámci regionu. Přes etnonymum, shodné s dalšími tatarskými skupinami, je Krymské Tatary možno považovat za samostatné etnikum. (František Bahenský, Lukáš Šín)