relativně moderní termín z oblasti *filozofie náboženství, *religionistiky a *kulturní antropologie; poprvé ho užil anglický filozof a zakladatel *školy cambridgeských platoniků Ralph Cudworth (1617–1688) v práci //The True Intellecual System of the Universe// (Pravdivá rozumová soustava veškerenstva, 1678). Pro Cudwortha měl termín teismus apologetický význam – obhajoval jím *zjevení křesťanského *náboženství před tehdejšími postupnými racionalizacemi náboženského myšlení ze strany *deismu a *panteismu.$Vlastní význam slova teismus se vytvořil až později v souvislosti s pokusy o první klasifikace různých náboženství. V této souvislosti označuje teismus taková pojetí *boha nebo bohů, která je chápou jako nejvyšší bytosti, stvořitelské, suverénní a osobnostní (*antropomorfní nebo *zoomorfní) jsoucno, které je trvale přítomné ve světě a trvale zasahuje do dějin i do individuálních lidských osudů. Vzhledem k tomuto určení je teismus možnou součástí kteréhokoli historického náboženství, pokud se v něm objevuje představa od světa odděleného, ale ve světě působícího boha (bohů); je tudíž vlastní *monoteismu, *polyteismu, *henoteismu a všem jejich kombinacím či derivacím.$Antropologické a etnologické výzkumy odhalily v dějinách náboženství nesmírně široké *panteony bohů, v některých náboženstvích existovalo pro každý den v roce i několik různých bohů. Kvantitativní souhrny bohů v teistických náboženstvích jsou proto v zásadě vyloučeny. Hlavním filozofickým a morálním problémem teistických náboženství zůstává *teodicea, tj. problém vyrovnání se s problémem existence *zla a utrpení ve světě, který je stvořením absolutně dobrého boha nadále působícího ve světě. (Břetislav Horyna)