1. audiovizuální technologie, v užším smyslu slova zařízení k příjmu televizního signálu (televizor). První úspěšné pokusy s bezdrátovým přenosem obrazu byly uskutečněny na konci 19. století, a to na elektromechanickém principu. První fungující televizní zařízení vyvinul britský inženýr John Logie Baird (1888–1946), který ve své laboratoři v roce 1925 dosáhl bezdrátového přenosu obrazu. První veřejné předvedení systému připravil v následujícím roce. Baird podal svůj vynález k patentovému *úřadu v roce 1927. Komerční veřejné televizní vysílání bylo zahájeno v roce 1941, a to ve Spojených státech amerických.$Základem prvních průmyslově vyráběných televizních přístrojů se stala televizní obrazovka, která se skládala z katody emitující elektrony, které při dopadu rozzáří luminoforem pokrytou obrazovku. Při zobrazování televizního signálu se využívá rozložení vysílání do snímků se zobrazovací frekvencí 25 snímků za vteřinu. Každý snímek se dále rozkládá na dva půlsnímky, aby se zamezilo efektu blikání zobrazovaného signálu. Snímky se zobrazují postupně po jednotlivých řádcích (nejčastěji celkem 625). Uvedená zobrazovací frekvence je dostatečně vysoká, aby lidské oko zachytilo zobrazený signál jako souvislý obraz a nikoli jako diskrétní snímky. V současnosti se stále častěji uplatňují jiná technická řešení zobrazování televizního signálu, a to na bázi plazmy nebo tekutých krystalů (LCD). Televizní signál lze v současnosti přijímat také prostřednictvím osobního *počítače nebo *mobilního telefonu. Televizní signál je vysílán buď v analogové formě (elektromagnetické vlnění), nebo v digitální formě. Televizní signál se šíří pomocí televizních vysílačů, orbitálních satelitů, kabelové sítě, pevné telefonní sítě i *celulární sítě. Televizní signál je možné přijímat i připojením k *internetu;$2. audiovizuální masové médium. Televize jako médium plní především zábavní, zpravodajské, ekonomické, politické a edukační funkce a může se rovněž stát nástrojem sociální manipulace a dosahování a udržování *moci. Televizní vysílání je zpravidla silně regulováno, a to obvykle zvláštními právními normami. Rozsah a podoba regulace se však v každé *zemi liší. Základním regulačním nástrojem je kontrola nad udělováním licencí. Současně bývá regulován i obsah televizního vysílání a rozsah reklamy.$Televize má vliv na všechny oblasti *společnosti a *kultury. Vzhledem k celosvětové převaze televizních programů z *euroamerických televizních a filmových studií se jejím prostřednictvím šíří zejména právě euroamerické *kulturní vzory. Televize je tak silným katalyzátorem *globalizačních procesů. Rozsah sledování televize se liší s ohledem na pohlaví, věk a *sociální vrstvu. Podle dostupných statistik lidé v průměru sledují televizní vysílání i hodiny denně, proto televize představuje významný faktor v procesu *socializace a *enkulturace. V této souvislosti se vedou diskuze o vlivu pořadů s násilnou tematikou na rozvoj osobnosti. Televize ovlivňuje vzorce trávení volného času, pojetí *času a prostoru a interpersonální vztahy. Zvyšuje také globální povědomí, neboť umožňuje přímý přenos informací z každého místa na Zemi do celého světa. (Martin Soukup)